Tajuplné příběhy norské zpěvačky Sinikky Langeland

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy 03698836.jpeg

První zářijová Planeta jazzem posetá nás zavede do Norska, kde působí zpěvačka, skladatelka a hráčka na tradiční finskou loutnu kantele Sinikka Langeland. Její subtilní kompozice, čerpající z tajuplných mýtů lesnaté oblasti Finnskogen, dokážou oslovit široké spektrum posluchačů.

Zpěvačka se totiž s naprostou samozřejmostí pohybuje mezi žánry, kombinuje jazzový zpěv s tradičními postupy písní runo a norského vokálního stylu kveding, spolupracuje s jazzovými muzikanty a popularizuje hudební tradice regionu Finnskogen.

Sinikka Langeland se narodila se v roce 1961 v Kirkenæru na jihovýchodě Norska. Nejprve studovala klavír, kytaru a lidový zpěv. Když jí bylo dvacet, objevila díky své finské matce tradiční strunný nástroj kantele, který se spolu se zpěvem stal základem jejího hudebního projevu. Nástroj jí umožnil nalézt nejen osobitý hudební výraz, ale také pochopit a lépe poznat kulturu, ze které pocházela její matka, imigrantka z finské Karélie.

V osmdesátých letech studovala Sinikka v Paříži, kde se věnovala také divadlu a postupně zde prohloubila svůj zájem o lidovou hudbu. Po návratu do Norska se rozhodla pro studium muzikologie na univerzitě v Oslu a začala zkoumat hudební tradice oblasti Finnskogen, kam se v roce 1992 přestěhovala.

Tuto oblast ležící severně od Osla obývali od 17. století Finové a stopy jejich kultury jsou zde patrné dodnes. Finštinou se zde sice již nemluví, ale staré písně runo uchovávají původní dialekt ve své tajuplné poezii spojované s šamanistickými rituály. Vztah mezi runo písněmi a norskou písňovou tradicí se stal předmětem výzkumu, který zpěvačka v minulosti realizovala, a na toto téma publikovala také několik odborných textů. Výstupy z výzkumu se ale staly i tvůrčí inspirací a přispěly ke vzniku několika alb.

03697404.jpeg

Pro osobitý a virtuózní styl hry na loutnu kantele bývá Sinikka Langeland někdy označována jako orchestr v jedné osobě. Zatímco tradiční kantele má pět strun a dají se na něj hrát pouze jednoduché melodie, zpěvaččin nástroj je mnohem složitější – jedná se o koncertní typ, který má 39 strun, dá se naladit do jakékoli tóniny a jeho rozsah je 5 oktáv.

Sinikka Langeland ale rozhodně není ryzí tradicionalistka. Při hře ráda experimentuje a zkouší nové modely nástrojů. Z Los Angeles si například přivezla elektrifikované kantele vyrobené ze skateboardu. Za popularizaci a šíření finské kultury získala v roce 2012 prestižní cenu Sibelius Prize.

Když hovoří o svých inspiracích a vztahu k přírodě, zůstává vždy civilní a nikdy se nenechá strhnout pastelově kýčovitou pseudo-spiritualitou. Jejím interpretacím runo písní nechybí odborná poučenost stejně jako odvaha a schopnost posouvat tradice do nových kontextů. V pořadu nás čekají ukázky ze dvou alb, která vydala u labelu ECM – Starflowers a The Half-finished Heaven.

www.sinikka.no