Tajemství sester Brontëových. Adventní neděle na Dvojce s Charlotte, Anne a Emily

Pohledem dnešních dnů byl život ve vesnici Haworth, vzdálené dvě stě mil severně od Londýna, neobyčejně komplikovaný a tvrdý. Na zdejší faru se rodina Brontëova přestěhovala roku 1820, když tu byl Patrick Brontë ustaven farářem. Již v následujícím roce však umírá jeho žena Maria a zanechává po sobě šest dětí. Nejstarší dvě sestry podléhají ještě v dětském věku tuberkulóze. Patrick tak, společně s Mariinou sestrou Elisabeth, vychovává čtyři sourozence – Charlotte, Branwella, Emily a Annu. Syna vyučuje sám doma, dcery postupně posílá do veřejných škol.

Svět fantazie

George Richmond: Charlotte Brontë, 1850|foto: National Portrait Gallery London

Aby i mladší sestry mohly získat vzdělání, zůstává nejstarší Charlotte ihned po absolvování školy v Roe Headu jako učitelka. Přes těžké podmínky, v době, kdy průměrná délka života v Haworthu nepřesáhla dvacet pět let, představoval domov na zdejší faře základní zajištění po stránce hmotné, ale především velký prostor pro rozvoj duchovní a tvůrčí. Sourozenci projevovali nadání k hudbě a především Branwell také k výtvarnému umění. A všichni čtyři od útlého věku psali – nejprve smyšlené příběhy o bájných zemích Angrii a Gondalu, později poezii. Jako by se právě v domě, obklopeném hřbitovem a s výhledem na nekonečné pastviny, vřesoviště a slatě, mohl střetnout drsný a nesmlouvavý svět vnější s bohatým světem vnitřní fantazie.

Osud všestranně mimořádně talentovaného Branwella bohužel určovala vnitřní neukotvenost, divoký osobní život spojený s krachy ve vztazích i práci a později také alkohol a opiáty. Přes dílčí autorské úspěchy se mu nepodařilo zanechat po sobě tak výraznou stopu jako jeho sestrám. Ty svou literární dráhu zahájily vydáním společné sbírky básní pod pseudonymy Currer, Ellis a Acton Bellovi. Pod týmiž jmény vydaly později i svá nejslavnější díla – Charlotte román Jana Eyrová, Emily Na Větrné hůrce a Anna Dvojí život Heleny Grahamové.

K úplnému odhalení jejich identit došlo až po smrti Emily a Anny, které na přelomu let 1848 a 1849, v odstupu pouhých šesti měsíců, podlehly tuberkulóze. Ze sourozenců tak bylo jediné Charlotte dopřáno tvořit ještě po třicátém roce života. Díky její iniciativě se také podařilo zachovat odkaz obou sester a objasnit souvislosti jeho vzniku, její bohatá korespondence se pak stala pro literární historiky cenným zdrojem informací o životě a tvůrčích impulzech výjimečných spisovatelek, které si svým dílem i osudy nepřestávají podmaňovat stále nové generace čtenářů.

Přesvědčivé obrazy

Postavu Charlotte svěřil režisér Petr Mančal herečce Magdaléně Borové|foto:Khalil Baalbaki,Český rozhlas

Autorka seriálu Markéta Kočí Machačíková zvolila pro své vyprávění o osudech Brontëových specifický tvar. V průběhu tří dílů líčí sice tvůrčí cestu sester od prvotního rozhodnutí věnovat se literatuře až k odhalení skutečných identit autorek tehdy již populárních románů, zároveň je však každá část určena perspektivou jedné ze sester, jejím charakterem i osobitým způsobem projevu. Cílevědomá Charlotte ukládá své pocity a myšlenky do dopisů, nejmladší křehká Anna se svěřuje deníku, u nespoutané, svobodomyslné Emily se hranice mezi životem a vnitřní imaginací rozplývá. Okolo tří ústředních postav vyrůstají přesvědčivé obrazy událostí na hawortské faře, uprostřed divoké krajiny vřesovišť, ale i v londýnském nakladatelství.

Režisér Petr Mančal šťastně vsadil na spolupráci s herečkami Magdalénou Borovou (Charlotte), Terezou Dočkalovou (Emily) a Eliškou Zbrankovou (Anna), které vzaly osudy i rozdílné povahy talentovaných sester zcela za své a vytvořily skrze ně živý, mnohovrstevnatý příběh. Z dlouhého seznamu dalších tvůrců, kteří se na vzniku seriálu podíleli, je třeba jmenovat herce Jana Vlasáka (Patrick Brontë) či Filipa Kaňkovského (Branwell) a také zvukaře Radima Dleska, zvukového designéra Jakuba Rataje a skladatele hudby Jana Šikla.