Tajemný iluzionista Ibrahim Maalouf rekapituluje svých deset let na scéně

Cílem nahrávky bylo nejen rekapitulovat, ale také poprvé zachytit atmosféru Maaloufových koncertů, jejichž energie je pověstná, stejně jako jeho schopnost navázat kontakt s publikem a vygradovat produkci k mohutnému finále.

Skladby mívají někdy až patnáctiminutovou stopáž a jsou pro ně typické široce klenuté gradace, ostré kontrasty a prudká ztišení nebo zastavení. Trumpetistovo publikum nikdy není pouze v pasivní roli diváků, Maalouf jej rád zapojuje a rozezpívává – jako například ve skladbě Will Soon Be a Woman, kterou věnoval svojí dceři.

Kdyby byli všichni jazzmani jako Wynton Marsalis, jazz by to zabilo. Pokud je jen někdo jako on, uznávám ho, protože udržuje odkaz neworleanské tradice a bebopu. Kromě těchto lidí, kteří stále připomínají, co bylo a jak se hrávalo, tu ale musejí být i tací, kteří se snaží tuhle hudbu posouvat dál. Já rozhodně patřím k té druhé skupině.

Žánrová otevřenost je pro jeho tvorbu typická – v minulosti spolupracoval například se Stingem, s malijským zpěvákem Salifem Keitou a nebo s americkou zpěvačkou Lhasou de Sela.

I do svých vlastních projektů zve rozmanité typy hudebníků – například malijského rappera Oxmo Puccinoho, stotřicetičlenný dětský sbor nebo legendární šansoniérku Juliette Gréco – a vytváří tak dramaturgicky odvážná a nečekaná spojení. Ta s Maaloufem vystoupila před dvěma lety v pařížské Olympii v písni La Javanaise.

Maalouf se nebojí dojímat a vyhazovat publikum ze sedla nečekanými zvraty a situacemi. Jeden takový moment nastal právě při této písni, kdy pro Juliette Gréco připravil překvapení v podobě dětského sboru, který se zničehonic vynoří ze tmy v zadní části pódia:

Ibrahim Maalouf se v Česku představil už několikrát: na festivalech Colours of Ostrava, Jazzfest Brno, Jazzinec a nebo Other Music. Při koncertech nikdy nevystupuje jen jako hudebník, ale jeho role je mnohem rozmanitější: stává se zde vypravěčem, průvodcem a někdy až jakýmsi tajemným iluzionistou.

Dlouhá introdukce, ve které vykresluje situaci, náladu nebo inspiraci, která vedla ke vzniku skladby, tvoří často důležitou součást vystoupení, jako například u populární kompozice Beirut.

Je evidentní, že Maalouf svými skladbami nechce publikum jen bavit, ale také zvyšovat jeho citlivost pro určitá témata – například související s problematikou Blízkého Východu. Jeho koncerty, i když se na nich divoce tančí, tak nikdy nejsou jen bezstarostnou party – trumpetista je dost nevyzpytatelný hostitel a často umí namíchat až překvapivě ostrý drink.

Podívejte se na video ke skladbě Beirut:

www.ibrahimmaalouf.com