Ta zatracená žebrácká hrdost. Na Vltavě se bude číst ze slavného románu Alberta Cosseryho

15. březen 2020

Do křivolakých káhirských uliček, kde to jemně voní hašišem a vládne žebrácká hrdost, se od pondělí 23. března vydají posluchači vltavské četby na pokračování. Po sedm podvečerů se v ní bude číst z románu Alberta Cosseryho Hrdí žebráci.

To tak náhodou potkal jednu ze svých bývalých, a že jich měl požehnaně, na bulváru Saint-Germain. Odvykládala mu svých posledních čtyřicet let: „Tři děti, dva rozvody, čtyři stěhování. A ty?" -„U mě se nic nezměnilo," odpověděl jí Albert Cossery. „Pořád si chodím po obědě odpočinout do té postele, ve které jsem ležel, když jsi mě opustila." Tato historka věrně charakterizuje Cosseryho život, ovšem takový, jak ho vidělo jeho okolí: prodchnutý zahálkou, klidným, pomalým a mlčenlivým nicneděláním. Navenek tak opravdu působil, ovšem jen jaksi mimochodem stačil napsat šestnáct knih (z toho osm románů) a několik filmových scénářů. Nicnedělání pro něj nebylo zahálkou, ale nutnou podmínkou k důkladnému poznání světakrásy.

V Paříži o Egyptě

Albert Cossery (1913–2008) prožil dětství a dospívání v Egyptě, pak utekl do Paříže, kde se usadil a zůstal až do konce svého dlouhého života. Brzy patřil neodmyslitelně k jejímu uměleckému světu, nejsilnější přátelské pouto ho pojilo zřejmě s Albertem Camusem.
Psal ovšem výhradně o Egyptě nebo o nejmenovaných zemích arabského světa. Hrdí žebráci jsou považováni za jeho dílo nejvýznamnější.
Pomalé vyprávění zastavující se na detailech, čas, která nemá žádnou váhu, slova, s nimiž se naopak neplýtvá, jež jsou volena s rozmyslem a využita ve všech svých valérech, chudoba, hašiš a ta zatracená žebrácká hrdost.
Cosseryho román nás vede do chudinské čtvrti Káhiry padesátých let 20. století. Jak název napovídá, setkáváme se s galerií postav, žijících na úplném společenském dně. Není to ale život tragický, smutný či nesnesitelný, přestože se nezúčastněnému pozorovateli takovým může zdát. Hrdinové příběhu dokážou s minimem peněz a v nejskromnějších podmínkách žít důstojně, s vnitřní radostí, vtipem a schopností ironicky glosovat svět, v němž vládne chamtivost a touha po moci, s vlastní životní filozofií, jež se dá shrnout do věty: Kdo nic nemá, o nic nemůže přijít.

Připočteme-li k tomu autorovu dovednost komentovat jejich existenci s laskavým humorem a empatií, nebudeme se vlastně ani divit, kolik smíchu, kolik radosti ze života se skrývá ve špinavých křivolakých uličkách, zaplivaných kavárnách, nejlacinějších hampejzech, polorozpadlých chatrčích a především v myslích jejích obyvatel. Nad tím vším se vznáší libá a jemná vůně hašiše a všudypřítomný despekt vůči každému, kdo bere svět zbytečně vážně... Pokud bychom chtěli hovořit o pocitu ze čtení, mohli bychom patrně použít slov krutá laskavost.

Norbert Lichý při natáčení

Atmosféra vtáhne

Sedmidílné čtení z výborného překladu Evy Balcarové s velkým citem připravili Marek a Klára Pivovarovi. Přestože krácení textu bylo poměrně významné, podařilo se jim zachovat nejen dějovou linii románu, ale zejména onu unikátní atmosféru, která po vás bude téměř natahovat ruce. Do křivolakých káhirských uliček se vydáme s režisérem Tomáše Soldánem a hercem Norbertem Lichým. Dramaturgicky na pořadu spolupracovala autorka článku, o zvuk se v ostravském studiu Českého rozhlasu postaral Marek Hoblík.

autor: ele
Spustit audio

Více o tématu