Ta láska! Ty mordy! To čtivo! Výprava za populární literaturou první republiky
Četba populární, spotřební, braková, žánrová, literatura s nádechem kýče. Proč se takovou tvorbou akademicky zabývat? Odpovědi uslyšíme od Michala Jareše a Pavla Kořínka z ÚČL AV ČR, zástupců jedenáctičlenného autorského týmu literárních badatelů.
Období první republiky, mezi lety 1918 až 1939, mnohdy mytizované, „představuje z hlediska vývoje české populární literatury období jejího překotného rozvoje a modernizace, epochu, kterou lze snad označit za svého druhu ‚zlatý věk‘“. Proč číst čtivo a odborně se jím zabývat?
Je to, myslím, hodně důležité pro doplnění pohledu na dobu, abychom se nedívali na první republiku skrze ty vysoké výstřelky avantgard a skrze experiment a inovaci, které ale velkou část dobové populace nechávali zcela nezasaženými a nepostiženými.
Pavel Kořínek
V trafice koupíte, ve vlaku přečtete
Tuzemská i překladová produkce čtiva je ohromující, jak do množství titulů, sérií, čtení na pokračování, tak mnohostí žánrů, z nichž nejvýraznějšími byly: detektivka, populární romance, fantastika, western, ale také například japonerie, román legionářský, kosmopolitní, humoristický.
A tak podobně jako moderní doba zkracovala vzdálenosti, nabízela vyplnění volného času úchvatnými výpravami za napětím s cliftonkami, za dobrodružstvím díky buffalobillkám anebo ponořením do odéru vášně a lásky v budoárech červené knihovny.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
-
Margaret Atwoodová: Příběh služebnice. Románová dystopie, ze které mrazí
-
Karel Poláček: Hostinec U kamenného stolu. Tragikomické příhody z jednoho lázeňského městečka
-
Podivuhodný případ Benjamina Buttona. Slavný fantaskní příběh o muži, jehož čas plyne opačným směrem
-
Amadeus. Strhující drama o střetu geniálního talentu s průměrností a o touze umlčet hlas Boží
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
