Szabolcs Hajdu: Konflikty v rodině jsou normální. Ale nehodlám sklouznout do extrémů

20. červenec 2016
Slovo o filmu , Slovo o filmu

Vítěz karlovarského festivalu mluví v rozhovoru pro Vltavu o rodinných hádkách, vymýšlení postav podle fotoportrétů, natáčení ve svém vlastním bytě i Johnu Cassavetesovi.

Hlavní cenu Křišťálový glóbus na 51. ročníku filmového festivalu v Karlových Varech získal – zaslouženě! – maďarský film Rodinné štěstí, který natočil režisér Szabolcs Hajdu. Autor, známý díky předcházejícím snímkům jako Bílé dlaně nebo Bibliotheque Pascal, tak vlastně potvrdil roli jednoho z papírových favoritů hlavní soutěže letošního festivalu. Szabolcs Hajdu samotný byl navíc díky roli ve svém dramatu o rodinných vztazích oceněn i jako nejlepší herec.

Szabolcs Hajdu debutoval v roce 2001 filmem Mizerné věci (Macerás ügyek), o tři roky později zaujal snímkem Tamara (2004) a především v roce 2007 kongeniálními Bílými dlaněmi (Fehér tenyér, 2007), které zůstávají jeho zatím vůbec nejlepším filmem. V něm zpracoval příběh svého bratra, špičkového gymnasty, v prostředí enormního sportovního drilu. V dalším snímku Bibliotheque Pascal (2010) se Hajdu pokusil o metaforu spojené Evropy, založené na obchodu s lidskými osudy. A Přelud (Délibáb, 2014) byl specifickým westernovým pokusem, ve kterém se v maďarské pusztě v hlavní roli vysloužilého fotbalisty objevil Isaach de Bankolé. V novém filmu se Hajdu vrátil k osobním tématům a Rodinné štěstí natočil ve vlastním bytě s členy rodiny, svými studenty a přáteli.

Čtěte také: Více z pořadu Slovo o filmu

Budapešťské manžele Eszter a Farkase, hlavní hrdiny Rodinného štěstí, jednou v noci překvapí nenadálá návštěva. Eszteřina sestra Ernella s rodinou se po roce vracejí ze Skotska, kde pracovali na farmě, ale nedokázali se tam usadit. Mezi oběma rodinami převládají rozdíly, spory a výčitky. Ale protože odmítnout pomoc blízkým nejde, vměstnají se obě rodiny dočasně do jednoho bytu. Kamera prostor bytu až do úplného konce neopustí a film se stává komorní studií rodiny a toho, že je třeba k blízkým hledat cesty, i když to není jednoduché. (Jednoduché to není ani s názvem filmu. V maďarském originále se jmenuje Ernelláék Farkaséknál – tedy zhruba něco jako „Ernellovci u Farkašovců“. Mezinárodní titul It’s Not The Time of My Life je hodně volný, podobně jako české Rodinné štěstí.)

autor: Pavel Sladký
Spustit audio