Sýpky jako někdejší symboly živobytí: v současnosti nacházejí uplatnění jen těžko
Sýpky bývaly v hospodářských dvorech často nejvýstavnějšími budovami. Jejich důležitost je nasnadě – uchovávaly potravu i zrno na setí na příští rok. Co si ale s často historicky cennými stavbami počít v jednadvacátém století – takovou otázku si kladou nejen majitelé těchto nemovitostí, ale i památkáři. Stavby jsou totiž často rozsáhlé, mají nízká patra, malá okna a špatně se vytápějí.
Právě jejich současnosti se věnuje seriál Mozaiky, ve kterém se vypravíme hned do tří sýpek – u jedné se povedla přestavba na moderní muzeum, další špejchar obec postupně opravuje a třetí se zřejmě nepovede zachránit.
Do lánské sýpky za T. G. Masarykem
V prvním díle se vydáváme do Lán na Kladensku za tamní třípatrovou barokní sýpkou, ve které úspěšně funguje Muzeum Tomáše Garrigua Masaryka. Někdejší šéfka projektu Zdeňka Křižáková například upozorňuje na to, jak krásnou tesařskou práci tady před více než dvě stě padesáti lety řemeslníci odvedli. Sýpku postavili pro dvůr rodu Fürstenberků, kteří na Křivoklátsku v 18. i v 19. století hospodařili. Podle ředitele středočeského památkového ústavu Jana Žižky celý region neobyčejně zvelebili.
Sýpka je nyní velkoryse otevřeným prostorem, kterým vede prosklený, panoramatický výtah. Naštěstí se dochovaly trámy i krov, takže návštěvníci si můžou prohlédnout objemné kusy dřeva tak, jak je kdysi tesaři ručně zpracovali. Někde se dochovaly i podlahy jednotlivých pater. Dřevo při obnově sýpky doplnily sklo a ocel. V jednotlivých patrech, kam zájemci vystoupají po moderním, jednoduchém schodišti, jsou k vidění artefakty ze života TGM i tehdejší společnosti. Do přízemí sýpky se vešla také kavárna.
Svatby i mlátičky: obnova špejcharu ve Hvožďanech
Druhý díl nás zavede do Brd na hranici Středočeského a Jihočeského kraje, konkrétně do obce o osmi stech obyvatelích Hvožďany. Je zajímavá nezvykle velkou koncentrací historických staveb, které samospráva postupně skupuje a opravuje. Patří k nim i místní sýpka, která je součástí někdejší gotické tvrze. Původně to ale vůbec sýpka nebyla, což lze to poznat například z dochovaných kleneb, které napovídají, že v tomto křídle tvrze býval kdysi zřejmě sál nebo palác. Nápadná jsou i okna, původně širší a větší, pro účely uchování obilí částečně zazděná. Jako sýpka zřejmě začala tato část tvrze sloužit v druhé polovině 17. století, kdy Hvožďany přešly do majetku vlastníků lnářského panství.
Sýpky se ujala obec, staticky ji zajistila a celé tvrzi pořídila novou střechu. Do špejcharu se lidé poprvé podívají v září roku 2020, kdy je v plánu zahájit provoz zemědělského muzea. Do něj obec sbírá artefakty z širokého okolí. Vzniknout by ve špejcharu měla také velká obřadní síň a místo tu najde i sbírka hasičských předmětů ze zrušené expozice v nedalekém Rožmitále pod Třemšínem.
Nenávratná historická ztráta: sýpka v Hospozínku
Naší poslední zastávkou bude Hospozínek na Kladensku. Rod Kinských totiž zanechal na Velvarsku a Litoměřicku, kde v 18. století hospodařil, řadu barokních dvorů a sýpek. Množstvím a monumentálností vynikají sýpky, stavěné Kinskými, v rámci celých Čech. Podle Jana Žižky ze středočeského památkového ústavu se vyznačovaly pozoruhodným architektonickým řešením. Většina jich měla červenobílé fasády, portály a erby stavebníků. Uvnitř se skrývaly bohatě profilované sloupy, které byly vyráběny zřejmě centrálně.
Některým se povedlo najít uplatnění, jiné chátrají. Asi nejhůř je na tom v tuto chvíli sýpka v Hospozínku u Velvar, která se stala terčem zlodějů starého dřeva. Ti před časem vyřezali trámy a cenné dřevo odvezli. Podle památkářů končí takový materiál většinou v zahraničí.
Starostka Iveta Hasalová za Starosty a nezávislé upozorňuje, že majitelé se po revoluci střídali a v tuto chvíli je vlastník v exekuci a nelze se s ním jakkoli spojit. Památkově chráněný objekt, mimořádný i tím, že má štíty, tak nejspíš spadne. Střecha se propadá už teď a padají z ní tašky, takže navíc začíná ohrožovat i své okolí.
Nejposlouchanější
-
Viktorín Šulc: Etuda z odvrácené strany. Alois Švehlík a Vladimír Dlouhý na stopě brutálnímu vrahovi
-
Alois Jirásek: Lucerna. Pohádka nejen o tvrdohlavém mlynáři a jeho milované Haničce
-
Michail Bulgakov: Pilát Pontský. Osudný den v životě římského prokurátora
-
Karel Čapek: Krakatit. Román o výbušninách a snění, o lidských vášních a bohu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka


Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka