Syntezátory jako dveře do světa hudby. Nejvíc mě na nich baví objevování nových zvuků, říká Marie Čtveráčková
Hudba zasazená do kontextu a zbavená interpretačních klišé. Diskuse o hodnotách a vzorcích, které hýbou alternativní hudební scénou. Aktivní podpora hudebnic a vzdělávání všech, kteří stojí o rozšíření nejen hudebních obzorů. To jsou témata kurátorky, kulturní aktivistky, publicistky a DJky Marie Čtveráčkové alias Mary C. Do Vizitky ji pozval Ondřej Cihlář.
Deska s hudbou amerického jazzového pianisty Herbieho Hancocka nebo kazeta zpěváka a multiinstrumentalisty Prince – i ty patřily mezi nahrávky autorů převážně afroamerického původu, na kterých vyrůstala kurátorka, publicistka a hudebnice Marie Čtveráčková alias Mary C. Odmala ji zajímalo také rádio, kde pracoval její otec: právě tam se totiž pouštěla hudba, kterou měla tak ráda. Sama hrála – a dodnes hraje – na housle a v šestnácti letech se poprvé setkala se syntezátory. Jejich „slávu“ teď šíří dál v instituci zvané Synth Library Prague.
Vznikla jako odbočka portlandské syntezátorové knihovny, funguje tři roky a Marie tu spolu se svými kolegyněmi a kolegy zájemcům nabízí to, co sama kdysi chtěla a neměla: nejen syntezátory, ale třeba i zvukové karty a různá nahrávadla potřebná k práci na vlastní hudbě. „Chtěli jsme, aby k nám do knihovny mohl přijít i ten, kdo o syntezátorech nic neví, ale zajímá ho to,“ říká Marie Čtveráčková s tím, že pro zájemce jsou připravené speciální workshopy či povídání o historii syntezátorů a oborových zajímavostech.
Jakožto houslistku ji na „synťácích“ nejvíc baví objevování nových, neznámých zvuků. Je to pro ni také inspirace k dalšímu netradičnímu zacházení s klasickými nástroji. Syntezátory zkrátka otevírají další hudební dveře. „V České republice není tolik možností, jak se v tomto směru vzdělávat, čekám, že k nám přijdou třeba i lidé z různých výtvarných oborů,“ říká.
Emancipace, která nezapadá do výpočtů
Marie Čtveráčková se dlouhodobě věnuje nové hudbě vycházející z blues, jazzu a funku, soulu či rapu s názorem a také nejrůznějším elektronickým experimentům. O hudbě mluví, píše, zasazuje ji do kontextu a jednotlivé žánry, například rap, se snaží demytizovat. I o tom detailněji mluvila ve Vizitce. Ve svém podcastu Rovnice emancipace, jehož název inspirovala tvorba raperky a skladatelky Lauryn Hill, ukazuje, jak hudba ženských autorek hýbe nejen společností, ale i samotnými hudebnicemi. „Deska The Miseducation of Lauryn Hill byla hodně emancipační. Nevyprávěla jen o lásce, ale i o proplouvání hudebním průmyslem. Lauryn Hill je na hudební scéně dobrým příkladem úspěšné ženy, která se musela ztratit, aby se objevila jako úplně jiná osobnost. Její emancipace nezapadala do žádných výpočtů.“
Právě ženám – a také nebinárním a trans osobnostem – je v Synth Library Prague určený hudebně – vzdělávací program Trigger, v němž se hudebnice navzájem podporují, učí novým věcem a společně také hrají a vystupují. Mezilidské vztahy a příležitosti otevřené všem jsou pro lidi na knihovnu napojené důležité, důležitější než druh hudebních nástrojů nebo úroveň hraní. Tématem diskusí je také sexismus, což je věc, kterou Čtveráčková během let strávených v klubech v roli DJky a hudebnice zažila na vlastní kůži. „Nejprve jsem si myslela, že je to záležitost hloupých jednotlivců, pak jsem ale našla knihy, ve kterých bylo tohle chování popsané,“ vzpomíná na roky na vysoké škole, které ji přivedly k potřebě širší tematické diskuse.
Kromě Synth Library Prague je možné se s Marií Čtveráčkovou potkat například na festivalu Noise Kitchen, na Lunchmeat festivalu na přelomu září a října anebo na workshopech rozhlasové práce pro děti, které spolu s Martinem Tvrdým povede v nově otevřeném pražském paláci Vzlet. V Paláci Akropolis se pak 21. září rozeběhne série koncertů, která pod hlavičkou Trigger Club navazuje na myšlenku podcastu Rovnice emancipace.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
