Sympatie k ďáblovi. Proč rocku konce 60. let učarovaly temné síly? Archivní výlety s Pavlem Klusákem

23. leden 2025

Sedmé nebe

Je svůdnost temných sil příznačná pro určité dějinné etapy? A hodí se k přemítání o časech, které prožíváme dnes? Britské vydavatelství Cherry Red na trojalbové antologii The Devil Rides In mapuje fascinaci satanem, peklem a temným okultismem v britském rocku v letech 1967-74. Najdeme tu slavné kapely jako Genesis, Jethro Tull, Free a Van Der Graaf Generator, ale taky pozapomenutá jména z psychedelického a tvrdého rocku, excentrický pop, temný jazz i folk.

The Devil Rides In|foto:Cherry Red Records

Ve své době ta tendence dávala smysl. Když se sen z první poloviny 60. let o lepším uspořádání společnosti začal rozplývat, když se rozšířilo LSD a spolu s dalšími drogami se nepředvídatelně zmocnilo nemalé části mladé generace, právě tehdy spiritualita ve svých mnoha podobách poskytla azyl leckterým unaveným hledačům ze scény popu a rocku. Byl to věk experimentátorů, kteří se dívali, jak dál, a nebáli se změny. Rock se stával tvrdším a progresivnějším, drogy té doby byly silnější a nezaručenější než dosud a mír a láska začaly ochabovat. Není divu, že okultismus, který nabízel individualismus a shovívavost až nezávislost vůči oficiálním hodnotám, začal leckomu znít zajímavě. Někteří ho vnímali jako návrat k mytologickým příběhům, druzí jako metaforu pro absolutní rebelství, další jako mystickou dálnici pryč od reality a někdo jiný jako návrat k pohanství, méně nudnému než západní civilizovanost. Zpívalo se i o procesech s upalovanými čarodějnicemi.

V pořadu věnovanému zajímavým archivním nahrávkám, znovuobjeveným a vydaným v poslední době, zní dále hudba těchto autorů: Terry Riley, Oren Ambarchi, Jean-Michel Jarre, japonské ambientní techno z kompilace Virtual Dreams II – Ambient Explorations In The House And Techno Age, Japan 1993-1999 a Chico Mello / Helinho Brandăo.

autor: Pavel Klusák