Sympatičtí zločinci na útěku
Když se lupič smolař ocitne pospolu s protřelým zločineckým profíkem, zcela jistě to vydá na sérii bláznivých zápletek. Takovéto tematické vymezení zužitkoval režisér Francis Veber již v Uprchlících (v českých kinech uvedeni roku 1989) - a nyní se k obdobnému syžetu vrací též ve filmu Drž hubu! V obou titulech navíc hraje stejný herec, Gérard Depardieu. Zatímco kdysi ztělesňoval zkušeného kriminálního machra (jenž víceméně přihrával svému potrhlému společníkovi, jehož ztělesňoval vždy zmatkařský Pierre Richard), nyní se situace zcela obrátila.
Roli groteskně upovídaného chlapíka Quentina, jemuž je marno opakovat, aby držel hubu, si tentokrát zahrál sám. Jako mlčenlivého vrahouna, jehož svou přítomností stále silněji překvapuje, poznáváme Jeana Rena. Rozdíly ovšem nalezneme: jestliže Richardův človíček byl až dojemně bezbranný a bezradný, robustní Quentin bez potíží ztluče každého, kdo na něho ze zoufalství, nemoha již snášet vodopády jeho výmluvnosti, zaútočí. Zaujme i změna Depardieuova vzhledu: výrazně zhubl a jeho tvář tak získala jakousi mladistvou patinu, jakkoli notně kostnatou.
Naštěstí nenapodobuje Richardovu dikci ani pohybovou osobitost, vtiskuje své postavě rozměr do určité míry zdětinštělé mysli, neboť bezelstně přímočarý Quentin nechápe, proč by měl svým bližním vadit, a jejich odmítavé reakce jej znovu a znovu překvapují. Výmluvné je, když si z přepadeného obchodu odnese jen dětské hračky. Reno získal prostoru o mnoho méně a musí si vystačit s obvyklými nevěřícnými pohledy, neboť ať dělá co dělá, ani na okamžik se mu nedaří svého nežádoucího společníka zbavit.
Veber tentokrát zužitkoval cizí námět (proto bychom marně hledali obvyklá příjmení jeho postav - Pignon a Perrin), avšak dějové schéma se vcelku přidržuje jeho vlastních frašek. Hrdinové se při útěku musí navléknout do zženštilých kostýmů, opakuje se rezignovaný výraz tváře u Quentinových protihráčů, který jako by chtěl naznačit, že navzdory všem očekáváním nastala ještě další pohroma. Jediným výrazovým ozvláštněním - kromě pestřejších honiček - je lakonická nedořečenost jednotlivých epizod, jejichž pointu prozrazuje až motiv následující. Avšak ani tento postup, známý již z němých grotesek, nakonec nijak neohromí, zvláště je-li monotónně užíván od počátku až do konce.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
