Sylva Fischerová: Někdy báseň dopíšu i po dvaceti letech

25. červenec 2018
02346115.jpeg

Na běžnou „vizitku“ se aktivity Sylvy Fischerové vejdou jen stěží: zabývá se původem poezie, ale i antickým milostným čili populárním románem, podílí se na vydávání Hippokratových spisů, ale i Pseudo-plutarchových děl. Repríza z 9. listopadu 2017.

Sylvie Fischerová je autorkou řady básnických i prozaických knih. Přitom sama tvrdí, že dlouho trvá, než je se svými věcmi spokojená. Odkud tedy bere spisovatel odvahu tvrdit, že právě on něco ví o povaze skutečnosti? Musí prý mít odvahu a kritickou odpovědnost.

Někdy báseň dopíšu i po dvaceti letech. To se mi stalo i teď u poslední sbírky Světový orloj.

V prosinci 2017 také vyšla knižní ročenka Nejlepší české básně, kterou sestavila s Janem Šulcem. V jakém stavu shledala současnou poezii? „Když jsme se probrodili řekou špatných básní, začalo to být radostné a nejzajímavější byla syntéza. Na těch 44 básních jsme se nakonec naprosto shodli.“

Vlastním odborným zájmem Sylvie Ficherové však zůstává starověká a středověká literatura a filozofie. Zabývá se například étosem hudby ve starém Řecku či starší populární a brakovou literaturou – kterou se nezdráhá označit jako plevel, blivaninu nebo jalové žvanice.

Vizitku provází skladby z alb Moniky Načevy Průvan v hlavě a Milostný slabiky.