Sylva Fischerová: Někdy báseň dopíšu i po dvaceti letech
Na běžnou „vizitku“ se aktivity Sylvy Fischerové vejdou jen stěží: zabývá se původem poezie, ale i antickým milostným čili populárním románem, podílí se na vydávání Hippokratových spisů, ale i Pseudo-plutarchových děl. Repríza z 9. listopadu 2017.
Sylvie Fischerová je autorkou řady básnických i prozaických knih. Přitom sama tvrdí, že dlouho trvá, než je se svými věcmi spokojená. Odkud tedy bere spisovatel odvahu tvrdit, že právě on něco ví o povaze skutečnosti? Musí prý mít odvahu a kritickou odpovědnost.
Někdy báseň dopíšu i po dvaceti letech. To se mi stalo i teď u poslední sbírky Světový orloj.
V prosinci 2017 také vyšla knižní ročenka Nejlepší české básně, kterou sestavila s Janem Šulcem. V jakém stavu shledala současnou poezii? „Když jsme se probrodili řekou špatných básní, začalo to být radostné a nejzajímavější byla syntéza. Na těch 44 básních jsme se nakonec naprosto shodli.“
Vlastním odborným zájmem Sylvie Ficherové však zůstává starověká a středověká literatura a filozofie. Zabývá se například étosem hudby ve starém Řecku či starší populární a brakovou literaturou – kterou se nezdráhá označit jako plevel, blivaninu nebo jalové žvanice.
Vizitku provází skladby z alb Moniky Načevy Průvan v hlavě a Milostný slabiky.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
