Světlo ovládá prostor jako hudba, a ač se do ruky chytit nedá, ruce velkých architektů ho umí vést
Galerie Jaroslava Fragnera na Betlémském náměstí v Praze si zvolila pro svou poslední letošní výstavu téma, které dokonale rezonuje s posláním vánočních svátků. Expozice nazvaná Sakrální prostor představí 25 vybraných příkladů současné sakrální architektury z celého světa, které podmaňují svým příběhem spojení duchovna a pozemského života a navštívit ji můžete do 7. února 2016.
Pod realizacemi kaplí, kostelů a drobných sakrálních staveb jsou podepsáni známí evropští architekti jako Mario Botta, Peter Zumthor, Fernando Menis nebo studio Marte.Marte. Zajímavou výstavu, komponovanou jako instalaci pro místo, připravili kurátoři Jakub Fišer, Dan Merta a Filip Šenk.
Napětí mezi imateriálním světlem a nabíráním hmoty„Sakrální architektura není v centru současných architektonických úvah. Neznamená to však, že by zcela vymizela nebo skomírala z hlediska kvality,“ říkají kurátoři ve zdůvodnění volby tématu. „Přemýšleli jsme o několika věcech,“ upřesňuje Filip Šenk, „především o tom, jak zpřístupnit architekturu ve výstavním prostoru, protože ten je její hlavní devizou.“
Pozornost při komponování výstavy se zaměřovala na hlavní aspekt sakrálního prostoru, totiž definici samotného prostoru a přesněji jednu jeho základní vlastnost: denní světlo. Zacházení s přirozeným světlem určuje charakter místa a ve zcela základní rovině jej činí vůbec poznatelným. Pro většinu sakrální architektury platí, že role světla je pro vytváření působivé scény stěžejní.
Modely, které mohou vidět návštěvníci na výstavě, ukazují exteriér i vnitřní prostor dané stavby. „Hlavním objektem celé expozice,“ říká Filip Šenk, „věc na pomezí architektury a volného umění, taková fragmentovaná architektura, do níž se může divák podívat a uvidět světelné kompozice prostoru, které jsou zde zdůrazněny.“
