Svérázné ženy na dětském festivalu

6. červen 2007

Na festival určený především dětskému publiku Dítě v Dlouhé jsou každoročně zvány i inscenace vhodné pro dítka téměř dospělá. Díky tomu mělo i pražské publikum možnost zhlédnout uherskobrodský opus režiséra J. A. Pitínského Divá Bára.

Večer je komponován ze tří povídek Boženy Němcové, které dohromady spojuje formální rámec údajné generální zkoušky amatérského souboru Mladá scéna ve Valašském Meziříčí roku 1940. Režisér Pitínský rozvíjí tuto hypotézu inspirován skutečným působením Alfréda Radoka během války v tamním stejnojmenném divadelním spolku. Po premiéře Krále Lávry však Valašské Meziříčí musel opustil a k dalším plánovaným inscenacím se už nedostal.

Rámec amatérské zkoušky na pozadí válečné cenzury a řádícího antisemitismu zasahuje především první uvedenou (zkoušenou) povídku, a to Píseň o Viktorce. Pro inscenaci byla použita starší dramatizace Evy Tálské, která ji připravila pro Divadlo na provázku. Hned zpočátku je aranžmá herecké skupiny přerušováno, opravováno a opakováno, až se zdá, že samotný příběh nikdy nezačne. Nešťastný a poněkud stresovaný režisér Karel Kat (Tomáš Šulaj) nakonec svého stolku zkoušku zdárně posouvá vpřed. Píseň o Viktorce neupoutá sice diváka dramatickým příběhem, ale básnivým divadelní potenciálem a především vývojem titulní postavy (kterou hraje hvězda souboru Jitka Josková).

Divá Bára

Na pozadí tohoto úvodu se jeví prostřední část - povídka Karla - jako přehmat. Příběhu chybí napětí, neboť zápletka, tedy že dívka Karla je ve skutečnosti chlapec Karel, je divákovi patrná hned na první pohled. Potom jeho náklonnost k dívce není ani tajemná ani komická. Jiří Hejcman se s travesti rolí popral statečně, jeho vysněnou Hanči sehrála Tereza Novotná-Mikšíková jako výrazně naivní a důvěřivou vesnickou dívku. Zato jeho matka Markýta v podání Ireny Vackové vyznívá velmi nepřesvědčivě a amatérsky (což zde vůbec nezapadá do celku), a dokonce i výsměšně - a to po vizuální stránce. Jako k tvrdé ženské, která prošla válkou, k ní vůbec nepasují dlouhé dívčí culíky. Postavou působí jako neforemný pořez a vyvolává tak podezření, že je sama také za někoho převlečena. Jediným zpestřením této povídky, která je komediálně laděna (a tím spíš v ní působí depresivní, tajemná Markýta dosti nepatřičně) výstupy maškar spojených s právě probíhajícím masopustem. Roztomilé jsou také dialogy "podpantoflizovaného" Miloty (Vladimír Doskočil) a jeho úderné ženy Milotové (Jaroslava Tihelková).

Divá Bára

Večer korunuje titulní příběh Divé Báry založený na kontrastním páru postav nebojácné, upřímné a přirozené Báry v podání Jitky Joskové a její přítelkyně - kultivované a poddajné Elšky, kterou hraje Tereza Novotná-Mikšíková. Živelná Jitka Josková tu v něčem připomíná nezapomenutou roli Lišky Bystroušky. V této části trilogie se večer poněkud zmateně propojuje do souvislého celku. Postavy jednotlivých povídek se vzájemně identifikují, do čehož je zapojena i fiktivní autorka textu z amatérského spolku. Myslivec Viktorky se ukáže být Karlem z druhé povídky a zároveň Bářiným ženichem. Zmatek vrcholí, o Pitínského rukopisu není pochyb. Završuje se také formální rámec večera: připomínky cenzorského úřadu, které v průběhu "zkoušky" ustoupily do pozadí, zasahují s fatální kadencí a ruší premiéru i veškerou další činnost spolku.

Divá Bára

Všechny tři povídky spolu ladí jednotnou stylizací, která akcentuje pověrčivost a zastaralost venkova 19. století. Pitínský až do samotného závěru pietně zachází s textem a scénografii nechává skromně v pozadí. Zápal pro lidové vyznění přiznává také v divadelním programu, kde otiskuje jím zredigované pasáže z etnologických studií E.F.Buriana připravených pro lidové hry v Déčku. Punc večeru dodává živá muzika vybavená nepostradatelným cimbálem. Přes některé zajímavé momenty večera a působivé výkony (především Jitky Joskové a Terezy Novotné-Mikšíkové) nelze smýt pocit, že očekávaná Pitínského inscenace byla spíše zklamáním podtrženým neúměrnou délkou tříhodinové inscenace a zcela nepoutavou prostřední povídkou Karla.

Divá Bára
autor: mat
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.