Svěcení jara v Disku – recenze

20. prosinec 2012
02793175.jpeg

Na scéně pražské Divadelní akademie múzických umění, tedy v Divadle Disk suverénní jevištní díla nevznikají nijak často. Spíš se tam neobratně tápe. Ale to už ke školní scéně tak nějak patří. A mělo by.

O to větší překvapení pak je, když se i v Disku objeví ambiciózní a zároveň propracovaný jevištní tvar, který se podaří naplnit i mladým studentům herectví.

Známé režisérské duo SKUTR tvořené Martinem Kukučkou a Lukášem Trpišovským nesáhlo po ničem menším než po Stravinského baletu Svěcení jara. Tedy po stěžejním avantgardním díle ze začátku 20. století. S invencí si s ním však pohráli a z původního baletu stvořili inscenaci, v níž sice dominuje tanec a pohyb, je ale doplněn písněmi, mluveným slovem a situacemi až činoherními a dochází v ní i k posunu tematickému.

Stravinského dílo se snažilo fantaskně rekonstruovat jarní slovanské rituály, při nichž stařešinové pozorují předsmrtný tanec dívky předurčené k obětování bohu jara. V Disku se s tím nespokojili a strukturu obohatili o zkušenosti a životní pocity současných mladých lidí. Jaro zde není jen obdobím končící zimní smrti a obrody života, ale také ztělesněním síly a energie mládí, jeho hravosti, sexuality a vůle k sebeprosazení a nalézání životní cesty.

SKUTR dodržuje stavbu Stravinského díla a její rozdělení do dvou hlavních částí a množství podkapitol. Odtančené rituály jsou zde však obohaceny o pozastavení ve formě zpěvu lidových písní a situací, v nichž se i za pomocí mluveného slova rozehrávají vztahy mezi jednotlivými aktéry. Často s lehkou ironií nebo dokonce situační komikou. Například kohoutí natřásání mladíků před křehčími protějšky, koketní snaha skupiny dívek upoutat pozornost jinochů, či potměšilé žárlivé dívčí výpady proti jedné z nich, která se očividně stala pánským idolem.

Oscilace mezi mýtickým světem pohanství a dobou přítomnou je jedním ze základních zdrojů napětí v inscenaci. Rituálně zde ve zdánlivě prostých, leč o to razantnějších choreografiích Adély Laštovkové Stodolové, tančí mladíci v naleštěných polobotkách, v kvádrech či vestičkách a dívky oděné v barevných šatičkách a na lodičkách s vysokými podpatky.

Autor:Roman Sikora