Svatební hudba jako umělecká disciplína i cesta k mezinárodní slávě

3. květen 2019

Poslouchat hudbu na českých svatbách často nepatří k uměleckým zážitkům, zvlášť v pozdních nočních hodinách. To na Balkáně nebo na Blízkém východě považují svatební hudbu za uměleckou disciplínu. Svatby se tu překlápějí v koncerty, na které se sjíždějí posluchači ze širokého okolí. V muslimských zemích představují svatby dokonce jedinou příležitost slyšet ji v necenzurované verzi.

Balkánské romské kapely také hrají, jak se říká, od Bacha po Vlacha, ovšem s nenapodobitelným kouzlem a v závratných tempech. Je až k nevíře, kolik originality, bláznivosti a neoposlouchanosti ze sebe dokážou vykřesat a přitom držet hosty v napětí klidně i tři dny.

Naprostým fenoménem se v 80. letech stal v Bulharsku romský klarinetista tureckého původu Ivo Papazov, se vším všudy tvůrce žánru „svatební hudba“. S kapelou Wedding Band zdivočil Papazov davy temperamentní, na brilantních sólových improvizacích založenou hudbou, revolučně experimentující také s jazzem a elektrickými nástroji. Nekorunovaný král balkánských svateb si našel brzy cestu do nahrávacích studií a Papazov si k nesmírné popularitě připsal také významná mezinárodní ocenění.

Zástupy novomanželů stály kdysi v Levante na kapelu zpívajícího syrského zedníka Omara Suleymana. Tak syrově neotesané syntezátorové dabke (populární levantský tanec) předtím ještě nikdo neslyšel. Texty Souleymanovi napovídal během vystoupení básník, Rizan Said ze syntezátoru a samplů doloval zběsilé techno-disko rytmy a melodické linky vyhrával na elektrifikovanou loutnu saz napojenou na nejrůznější efektové krabičky Ali Shaker.

Na Souleymanovu produkci existovaly pořadníky a novomanželé za nejcennější svatební dary považovali kazetu s nahrávkou; ve zprudka taneční hudbě se totiž zpívalo o nich, tak jak to dle instrukcí zašeptal do ucha přítomný básník. Zvěsti o extatických svatbách se s kazetami brzy rozšířily do okolních států: Souleyman rozvášňoval nejen doma v Sýrii, zvali ho do okolních zemí, včetně Turecka, kde dnes žije. Ve vrcholné fázi objevil Souleymana producent a hudebník íránského původu Mark Gergis a umožnil mu vstoupit na globální scénu. Co dnes Souleyman hraje, odhalí jeho pražské vystoupení 25. května v Meet Factory.

Hvězdnou aurou oplýval ve světě a na egyptských svatbách i zpěvák a hudebník Ali Hassan Kuban z Núbie, historického území na břehu Nilu ležícího dnes na jihu Egypta a severu Súdánu. K důležité spojnici mezi arabským světem, Středozemím a černošskou Afrikou, přes kterou procházely všechny kupecké karavany, od předfaraonských časů náležela fascinující kultura, do značné míry pošramocená během stavby Assuánské přehrady. Provázelo ji mnoho silných příběhů: politických i lidských.

Protagonistou jednoho z nich je právě Ali Hassan Kuban. Vyučil se krejčím, a aby si mohl přivydělávat hudbou, naučil se hrát na klarinet a dudy. Brzy se stal jedním z nejoblíbenějších svatebních hudebníků těžících z núbijských tradic. Náhodné setkání s americkou jazzovou kapelou ho v 60. letech přimělo přidat do sestavy klávesy, dechy, kytary a bicí a komplikované vesnické rytmy a starobylé transovní zpěvy infikoval jazzem, soulem, funky a popem.

Vycházející alba pak provázely tituly Kmotr núbijské hudby nebo Núbijský James Brown a po první návštěvě festivalu Womad v roce 1994 k nim přibyl další: globální hvězda world music. Nic to nezměnilo na Hassanově roli vyhledávaného svatebního hudebníka, kterým zůstal až do své smrti v roce 2001. Loňské album From Nubia to Cairo sestavil label Piranha z Hassanových slavných svatebních skladeb natočených na kazety v 70. letech v proslulém káhirském studiu Delta Sound.

Spustit audio