Svatá Ludmila – samojediná mezi muži. Fascinující příběh české kněžny a světice, která se zasloužila o šíření křesťanství

Bořivoj se přijetím křesťanství stal členem progresivního „klubu“ panovníků

6. září 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Josef Vojtěch Hellich: Sv. Ludmila a kníže Bořivoj vyučují na Budči sv. Václava (1880)

Bez přijetí křesťanství by středověký český stát vlastně nedával smysl. Je v tom jistá symbolika – jeden bůh, jeden panovník. Obecně platí, že až na výjimky se státy v Evropě doformovaly s přijetím křesťanství.

Moc na základě majetku

Jak to fungovalo na území dnešních Čech před prvními doloženými Přemyslovci, se dozvídáme jen nesnadno. Z různých nálezů třeba elitních předmětů ale vyplývá, že zde vznikaly různé skupiny osob s určitou mocí, které mezi s sebou soupeřily.

„Postupně se vytvářela pevnější a monarchická moc, víc a víc se prosazovala moc lidí, kteří drželi určité body, měli zřejmě výraznější majetky,“ popisuje historik Jakub Izdný.

Tak se rodí český stát, byť v souvislosti s raným středověkem nemají toto slovo historici rádi. Zpočátku zřejmě byl pod vlivem Velké Moravy a rozhodně nešlo o stát, jak ho známe dnes.

Křesťanství náboženstvím elit

„Určitě neměl jednoznačné hranice ani monopol na moc. Postupně se Přemyslovci ale stávají neporazitelnou silou, která vstupuje do kontaktu se zahraničím a kontroluje zdejší politickou a hospodářskou situaci,“ říká historik.

Křest knížete Bořivoje I. na vyobrazení z Velislavovy bible ze 14. století

Moc Přemyslovců zřejmě plyne z toho, že raně středověký stát leží na důležité obchodní trase. Obchoduje se s lecčíms – a zřejmě i s otroky. Křesťanství přijímá kníže Bořivoj a jeho žena Ludmila v roce 882, a ačkoli křesťanství vytlačovalo pohanství mezi „běžným lidem“ jen velmi zvolna, křtem panovníka se ke křesťanství přidala vlastně celá země. Křesťanství a pohanství zřejmě žila nějakou dobu vedle sebe, ke křesťanství se hlásily především elity.

„Bořivoj se tak přidal do společenství progresivních evropských vládců, kteří, ač spolu třeba válčili, museli spolu vést politiku na určité úrovni,“ vysvětluje Jakub Izdný.

autoři: Kateřina Havránková ,
Spustit audio

Související