Švarcvaldky

2. leden 2006

Spousta z vás tento druh hodin zná. Z dětství si pamatujeme příběhy z venkovských stavení, kde podobné kousky vyměřovaly čas. Dřevěné, s vymalovaným číselníkem, šiškami na provázcích a nezbytnou kukačkou za dvířky v horní části. Hodiny z Černého lesa, jak zní název výstavy v Uměleckoprůmyslovém muzeu, jsou zkrátka pojem.

Otevření nového sálu sbírky hodin a hodinek "Stroje času" a asi i záliba přivedla pracovníky muzea k nápadu otevřít výstavu věnovanou tomuto speciálnímu druhu hodin. Ta má být taky připomínkou role soukromého sběratelství, které stálo při vzniku různých muzeí. "Švarcvaldky" dal dohromady Miloš Klikar, který se postupně stal milovníkem této řemeslné práce.

Hodiny, první polovina 19. stol.

První celodřevěné hodiny vznikly už v půli 17. století na jihozápadě německých oblastí. V tamních horách žili chudí a pracovití lidé, které živil les a výroba skla. Původně byly hodiny jen vedlejším produktem řemeslníků, ale jejich čím dál větší obliba zavedla nový obor. Když přijdete do sálu, ihned uslyšíte tikot asi stovky hodin, které zabírají veškeré stěny. Nejdříve uvidíte velmi jednoduché stroje, které mají pouze jednu ručičku, celodřevěné soukolí a vodorovně uložené vahadlo v horní části konstrukce. Patří mezi nejstarší exponáty, ale nevyznačují se nijak zvláštní nápaditostí. Původně hrál hlavní roli účel, a tím bylo měření času. Na výstavě je jich umístěno velké množství, zasluhující obdiv.

Postupně můžeme pozorovat, jak se hodiny začínají měnit. Koncem 18. století začali řemeslníci používat mosazné a železné řetězy a na dřevěné osy už taky dávali kolečka z kovu. Lid si je označil za "polodřeváky" a my sledujeme, jak na nás různě staré stroje působí dnes. V této době se už začínají vyrábět hodiny s kukačkou, kterých je v sále umístěno několik. Ale klasický typ, který známe především, přišel až se začátkem 19. století. Konstrukční změny přinesly mnoho rozdílů. Kyvadlo je umísťováno už do skříně, za bicí mechanismus. Vzhled se už také přizpůsoboval potřebám společnosti biedermeieru. Číselníky se staly součástí výzdoby. Motivy byly jednoduché, ale idylické, většinou z lesa, venkovského prostředí plného myslivců, ctných panen a spokojených lidiček. Výtvarná část už jde tak daleko, že před sebou můžeme vidět porcelánové kousky i různé kovotepecké úpravy. Asi nejkrásnější jsou hodiny ve tvaru gotického oltáře, fungující velmi působivě a spojující dvě tak na první pohled nesourodá období.

Ale za samotný vrchol řemeslné práce se podle všeho považují píšťalové hodiny s dřevěným hracím válcem, které můžou vyluzovat různé melodie. Ty znějí jako ze starých poutí. Součástí některých z nich jsou i různé pohyblivé figurky, což už nám připomíná betlémy, tak typické v naší kulturní oblasti. Ale zde jsou námětem různí muzikanti a tanečníci, u jedněch menších dokonce stolní společnost hrající karty. Někdy však čas odbíjejí mniši a výzdobu vytváří éteričtí andělé. Stejně zajímavé jsou hodiny, které znázorňují různé výjevy z pracovního života, jako krejčí šijící šaty nebo voják pochodující na vartě. Ale nejcennějšími z hlediska vědeckého se staly astronomické hodiny, které vévodí středu sálu. Navíc svou intarzí přesvědčují návštěvníka, že hodiny se mohou stát téměř uměleckým dílem. Jedny z menších, vedlejších, fungují jako zmenšenina staroměstského orloje. Ukazují hodiny, dny a týdny, různá data, znamení zvěrokruhu i střídání Slunce a Měsíce.

Hodiny, okolo roku 1830

Čím jsou tedy díla novější, tím variabilnější je jejich vzhled. Jako pravé "švarcvaldky" mají složitou řemeslnou úpravu, barevný ciferník a vždy aspoň jednu součástku ze dřeva. Výstava je rozvržena pěkně a po tematických částech, které právě proto nevylučují monotónnost vzhledu. Největší, neočekávanou nevýhodou se stalo, že každý exponát měřil svůj osobitý čas. Ale aspoň pak můžete přebíhat z místa na místo, když dochází k různému odbíjení a vylétávají kukačky, jiní ptáci nebo mířící střelec. Snad si to po těch staletích služby můžou dovolit, mít vlastní druh měření. Jako výrobek lidských rukou totiž vždy budou nějakým způsobem nedokonalé, ale potřebné a zkrášlující lidské prostředí, které se časem řídit musí. Za těchto okolností jde i o potěšení.

autor: David Ašenbryl
Spustit audio