Švandovo multi-kulti divadlo
"Michal Pěchouček obraz Tomáše Císařovského vlastně zničil," řekl Daniel Hrbek. Zničil obraz? Je dobré vědět, že nejde o obyčejný výtvarný artefakt. Výtvarná zeď je totiž jen jedním z mnoha projektů Švandova divadla, které se pomalu stává spíše multikulturním centrem západoevropského střihu než klasickým divadlem. Ředitel Hrbek si o plánech do nové sezóny povídal se svými spolupracovníky.
U divadla je vždy nejdůležitější premiéra nové inscenace. 9. října to bude Vášeň jako led od Fernanda Crommelyncka. "Vášeň jako led u nás uvedli zatím jen jednou, a to roku 1978 v Činoherním studiu v režii Jana Grossmana a s Marií Málkovou a Leošem Suchařípou v hlavních rolích. Hra měla sice jiné politické konotace než dnes, ale vyčerpána není ani v roce 2004. Jde o mrazivou komedii plnou absurdních situací a komických zápletek, nepostrádá ovšem společenský a vlastně společensky politický rozsah. Přestože média, jak je známe dnes, se ve hře neobjevují, skutečnost je zde přetvářena stejně účelovým způsobem. Mediální ikony dneška a kult Domovy osobnosti mají stejný výrobní postup," řekla dramaturgyně hry Renata Venclová. "Inscenace by měla korespondovat se Shakespearovým Okem za oko, která měla u nás premiéru minulou sezónu. Sledovali jsme, jak se člověk navenek vyjadřuje, jak pracuje s tím, co je skutečností. Následky jsou rozebrány ve všech Crommelynckových hrách a účinek je překvapivý, až jasnozřivý," dodala k tématu člověka, o kterém se až po smrti blízcí dozvědí, že vlastně žil dvojí život. Ten veřejný byl spojen s velkou vážeností. "V našem časopise Druhý břeh, který vyjde k prvnímu představení, si kromě jiného můžete přečíst studie o Crommelynckovi, texty od Crommelyncka samotného, ale taky jeho další hru Žena, která měla příliš malé srdce. V ní chtěl autor rozbít představu, kdy se mu podsouvalo, že je jen chaotický a přehánějící Belgičan bez smyslu pro francouzský řád a stavbu hry. On ale podle mě dokázal zužitkovat své schopnosti a napsal hru podle všech náležitostí. V ní se úzkoprsá žena vyléčí z nemoci, čímž možná chtěl o francouzském smyslu pro řád něco říct," skončila své povídání Venclová.
Daniel Hrbek se ujal představování dalších premiér. Ještě před Vánocemi uvedou v poslední době často inscenovaného Vojcka Georga Büchnera. Ale tentokrát ve spojení Vojcek - der Romantiker, protože si ji sám autorsky upravil přizvaný režisér Dodo Gombár, světaznalý a oceňovaný tvůrce. "Chtěl především přepsat hru tak, aby šla na tělo našim hercům," řekl Hrbek. Jednou z dalších zajímavých premiér bude Moliérova Škola pro ženy. "Platí neustále. Hra je prvním schodem k Moliérovým společenským komediím, proto ji inscenujeme." Hlavní roli Arnulfa ztvární Ivan Řezáč, který se také poprvé ujme jiné práce, režie ve Studiu. 10. 6. 2005 zde budou mít premiéru Klářiny vztahy od Dey Loher, které vzbudily pozornost především v německy mluvících zemích. Jde o důkladnou, ale vtipnou sociologickou sondu do života jedné třicátnice. Prochází labyrintem společenských vrstev a prostředí, ale hledá cestu za pevnějším místem v současném světě, smysluplným životem. Reakce na společnost je tu viděna ženskýma očima, oproti Vojckovi. Švandovo divadlo se tedy svou dramaturgií výrazně zaobírá naší současnou společenskou, politickou situací a mediální kulturou.
Možná s tím korespondují i další aktivity ve Švandově divadle. Otevírá se velkému množství hostů, nejen spojených s divadlem. Například v cyklu Scénické rozhovory, které moderuje ředitel Hrbek, zde uvítají zajímavé duo osobností, Václava Havla a Lou Reeda. Kromě nich přijme pozvání například Libor Pešek, Zdeněk Svěrák, Robert Fulghum nebo Karel Gott. Zajímavá společnost, že? Ale přece jen divadlo je divadlo. Stálým hostem jsou už dlouhodobě výborné Buchty a loutky, soubor hrající loutkové divadlo pro dospělé i děti. Ty doplní Divadlo DRAK z Hradce Králové, takže se ze Švandova divadla stává tak trochu loutkové divadlo. "Já bych si přál, aby jednou situace dospěla až tam, že už nebudou hrát žádní živí herci, ale i v činohře vše odehrají loutky," řekl v nadsázce usměvavý Marek Bečka ze souboru Buchty a loutky, přičemž se po něm křivě podívalo hned několik jiných divadelníků. Bečka se svým souborem dokonce projede kus severoamerického kontinentu, odehrají představení ve Washingtonu a Calgary. Stejně tak ale přijede několik umělců ze zahraničí. Týká se to nejblíže především koncertu a pěvecké dílny Hlasy východu. Díky autorovi projektu a šéfovi divadelního studia Farma v jeskyni Viliamu Dočolomanskému zde vystoupí 22. října Marjana Sadowska z Ukrajiny, rusínské trio Derevjanikových ze Slovenska, ženský pěvecký sbor Polana nebo Teatr Zar z Polska.
Je toho mnoho na jedno divadlo, že? Popřejme jim sílu a nápady. Ale jak je to s tou výtvarnou zdí? Jde o cyklus postavený na práci výtvarníků. Dvakrát do roka předstoupí před zeď o rozměrech 3,5 krát 5 metrů vyzvaný umělec, aby na ní během měsíce namaloval obraz inspirovaný jednou z uváděných inscenací divadla nebo divadlem samotným. Prvním byl Tomáš Císařovský, výsledkem jehož práce byl obraz Trvale udržitelný pád. Ten se ale stal na stěně díky základní ideji neudržitelným. Takže před něj předstoupil Michal Pěchouček, aby tahy svého štětce vrstvou krycí barvy přetřel předešlé dílo, a vytvořil další. Zrcadlo. Jeden z nejpříhodnějších názvů pro divadlo, kterým chce být společnosti a kultuře i Švandovo divadlo na Smíchově.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
