Susheela Raman & Julie Fowlis - její veličenstva výjimečnosti

23. červenec 2014

Dva mimořádné hlasy. Dva nevšední průniky do starobylých tradic. Dvě výjimečné ženy. Dvě alba, která v současnosti přitahují pozornost. Julie Fowlis pocházející ze skotského souostroví Vnější Hebridy na albu Gach Sgeul (Every Story) zpívá skotskou gaelštinou tradiční ostrovní písně a balady za doprovodu skotské a irské instrumentální špičky. Britská zpěvačka indického původu Susheela Raman s kytaristou Samem Millsem na albu Queen Between zase nabízejí londýnskou post-rockovou psychedelii sežehnutou rádžasthánskou pouští a vedenou duchovním žárem pákistánského qawwali. Obě hudebnice vám ve středeční Čajovně 23. července představí Jiří Moravčík.

Na Vnějších Hebridech se dodnes mluví starobylou skotskou gaelštinou, zbytku světa nesrozumitelným jazykem, který i přes snahu skotské vlády používá stále méně lidí. Za rozhodnutím Julie Fowlis nazpívat i nové čtvrté album výhradně v gaelštině tedy nehledejme jen výraz národní hrdosti, ale i snahu přimět mladou generaci k výuce. Vzor by v ní mohla mít, protože Julie je dnes považována za nejznámější gaelskou zpěvačku.

Okolo držitelky několika folkových cen Radia BBC se vždycky těsnala skotská a irská hudební smetánka. Manžel multiinstrumentalista Eamon Doorley, houslista Duncan Chisholm , kytarista Tony Byrne a členové skotské kapely Capercaillie Donald Shaw, Mike McGoldrick nebo Ewen Vernal. Do jednoho se objevili také na novém albu, vydaném s rozsáhlou textovou přílohou, obsahující historii tradičních písni z Vnějších Hebrid a překlady do angličtiny.

03103424.jpeg

"Album obsahuje staré písně a legendy, protože mám štěstí, že pocházím z místa, kde vyprávění a sdílení příběhů a zpívání písní není jen národní zábavou, ale především způsobem, jak se dozvědět, kdo jsme a odkud jsme přišli. Pomáhají nám formovat naši identitu a dodávají pocit výjimečnosti. Dokážou nás rozesmát, rozplakat a dodat morální podporu," napsala Julie Fowlis.

Prošlapané a jednou vytyčené cesty se zdají být samozřejmé, po nich ovšem skotská zpěvačka a hudebnice Julie Fowlis nechodí. Puirt-a-beul ( mouth music) je unikátní ostrovní způsob nedoprovázeného zpěvu, který ale Julie převedla do moderní doby s doprovodem. Představuje v podstatě mistrovskou, rytmicky náročnou instrumentální hudbu, kdy perkuse nahrazuje nonsensové spojení slov a Julie ji zvládá takovým způsobem, až nevíte, co se děje, jakoby hrála co nejrychleji na psací stroj.

03103423.jpeg

Na předchozích albech Susheela Raman pracovala s indickými a radžastánskými podněty bez úmorné okázalosti, nicméně do kontextu své hudby je zasazovala slyšitelně. Vyvážený mix tamilských hudebních tradic s evropskými zkušenostmi, příchutí popsoulu a experimentálního přístupu manžela kytaristy Sama Millse riskantně doplňovala mručením skupiny Yat-Kha, západoafrickou korou, flamenkovým klavírem a bubnováním Tony Allena. Všemu přitom vládla expresivním hlasem jako divem světa.

Do Tamil Nadu, indického státu na jihovýchodě země, jezdila studovat zpěv, historii a klasickou hudbu už dlouho, a díky práci na předchozím albu Vel skoro dva roky strávila v chrámech, na ulicích a v soukromí s extatickými zpěváky a bubeníky mystického hinduismu bhakti. Nechala se unést také qawwali z Rádžastánu, které v ní zanechalo tak hluboký dojem, že se rozhodla věnovat se mu daleko intenzivněji a přidat si k tomu také qawwali z Pákistánu. S manželem proto odjeli studovat do Lahore, města, které dalo světu největšího qawwali zpěváka Nusrata Fateh Ali Khana ( zemřel v roce 1997), a spojili se tu nejen s rádžastánskými hudebníky, ale i s Nusratovými synovci, světoznámými zpěváky qawwali Rizwan-Muazzam a další skupinou Mian Mir. Společně pak natočili nové album Queen Between, jehož název má evokovat jakousi hranici mezi realitou a neskutečnem, ale i hudební přístup, který Sam Mills trefně pojmenoval londýnskou post-rockovou psychedelií sežehnutou rádžastánskou pouští a vedenou duchovním žárem pákistánského qawwali.

Qawwali je hudební složkou súfismu, mystické odnože islámu, který je trnem v očích ortodoxních vykladačů učení proroka Mohameda už od svého vzniku v 8. století. Súfijové usilovali o ztotožnění s Bohem už během svého života, aniž by brali na zřetel náboženské instituce, tvrdící, že tak lze učinit teprve po smrti. Islám pro ně ztrácel charakter vyvolenosti – „pokud člověk dospěje k cíli, je duchovní cesta, kterou kráčel nepodstatná“. K sjednocení s Bohem, svého nejvyššího životního cíle, súfijové využívali extatické stavy vytržení, „kdy se oproštěním od smyslového vnímání, vůle, myšlenek súfi odpoutá od hmoty a prožívá ztotožnění s Bohem a rozplynutí se v něm“. Súfijské řády stavěly na celé řadě metod – recitace Božích jmen jako mantry, propracované techniky dýchání, jógu, narkotika – nejvíc ale spoléhali na tranzovní účinky hudby a tance. "Když zpěváci qawwali spustí své hlasy do obrovského souzvuku s bubínky tabla a tleskáním, je takřka nemožné, aby vás nesmetli přílivem emocí. Qawwali propuká do extatického tranzu a má tu vlastnost, že jde nekompromisně rovnou na věc," vysvětluje Susheela Raman.

I její nové album, poznamenané kytarou manžela Sama Millse, svého času významného exponenta rockové avantgardy, má totálně intenzivní a vtahující rytmický tah, poplatný súfijskému tranzu. "Pokud bych ho měla popsat, řekla bych, že je především o hlasech a písních, ale ty se rozkládají ve velmi dynamické a psychedelické krajině. Existuje na něm hodně spojnicí s qawwali, ale zvuk je naprosto nový a namísto perštiny, jak je u qawwali zásadní, zpívám skoro výhradně v angličtině. "

Čajovnu věnovanou Julii Fowlis a Susheele Raman vysíláme v repríze, v premiéře jste ji mohli slyšet letos v dubnu.

Spustit audio