Surrealistická pohádka plná vtipu, ironie a satiry. V Národním divadle má premiéru Láska ke třem pomerančům

Láska ke třem pomerančům
Láska ke třem pomerančům

Tato operní pohádka pro dospělé plná nádherné hudby, ale i vtipu, ironie a satiry, přitahuje a baví publikum po celém světě. V Praze ale byla nastudována zatím pouze jednou - a to v roce 1963.

Tento pomyslný dluh tuzemským příznivcům opery nyní splácí Národní divadlo. Pod režií a choreografií nové inscenace je podepsán Radim Vizváry.

Tahle opera je definována jako surrealistická pohádka ve stylu Komedie dell'Arte. Když jsem si ale tu hudbu poprvé poslechl, tak jsem ji tam necítil. Proto jsem se rozhodl neztvárňovat tuto operu dílo v tomto stylu. Inspirací pro mne byla filmová poetika, v inscenaci nechci tlačit na ten humor, na tu fraškovitost, na tu burlesknost, protože si myslím, že v samotném libretu a hudbě je už toho dost, a záměrně jsem se tomu vyhýbal, abychom se nedostali do křeče. Jedním z hlavních témat této opery je souboj mezi dobrem a zlem, což mne inspirovalo k prostoru soudu. Takže scénografie je ve stylu soudní síně, která se různě proměňuje, pohybuje, transformuje. Scénografii navrhl Boris Kudlička, který je známý tím, že si rád hraje, takže diváci se mohou těšit na podívanou.
Radim Vizváry

Radim Vizváry

Ruský skladatel Prokofjev vytvořil operu Láska ke třem pomerančům podle předlohy italského mystifikátora Carla Gozziho, na francouzské libreto pro americké publikum. Světová premiéra se uskutečnila v roce 1921 v Chicagu. Tento zamotaný původ koresponduje se satirickou zápletkou se surrealistickými prvky opery. Ústřední postavou je totiž hypochondrický Princ, kterého se chce čarodějnice Fata Morgana zbavit a očaruje ho tak, že pocítí nezvladatelnou touhu po pomerančích. V roli tohoto rozmazleného Prince se v Národním představí tenorista Aleš Briscein.

Toho prince vlastně nebaví to bytí, to žití, on se neumí smát, má velké neduhy – nejenom psychické, ale fyzické. Ale i takoví princové mezi námi jsou. Na této postavě mne fascinuje její přerod z toho prince hypochondra a trochu flegmatika, který provokuje své okolí tím, že si neustále na něco stěžuje, do prince zachránce, který se chce stát dospělým a uznávaným následníkem. Ke konci se mu to opravdu podaří a přivede si do paláce svou vysněnou princeznu - nevěstu. Prokofjev zde navíc poprvé v tom partu napsal kantilénu. Do té doby bych to charakterizoval jako trošku takový dramatický souboj s hudbou. Na konci opery mne ale skladatel jako Prince odměnil a užívám si opravdu krásné melodie.
Aleš Briscein

Jaroslav Březina, Aleš Briscein

Jako Fata Morgana se představí sopranistka Eva Urbanová.

Dá se říct, že je to sice role čarodějnice, ale není až zas tak moc zlá. Její part není moc dlouhý, ale je efektní. Prokofjeva zpívám úplně poprvé v životě, je to rytmicky i na techniku velmi náročné. Spolupráce s panem režisérem Vizvárym byla úžasná, vše bylo od začátku do konce pohodové, zalité sluncem, zkrátka žádné stresy, žádné rozčilování. To se málokdy u režisérů vidí.
Eva Urbanová

Eva Urbanová a Podivíni

Orchestr Národního divadla řídí britský dirigent Christopher Ward, který v Praze debutoval v minulé sezóně s operou Benjamina Brittena Billy Budd.

Je to úžasná pohádka a s tím souvisí také hudba, která je nesmírně kontrastní, bohatá a plná energie. Myslím si, že když Prokofjev toto dílo psal, musel se opravdu hodně bavit. V té partituře je to zkrátka na mnoha místech znát. Toto dílo je ale interpretačně velmi náročné, na orchestrální hráče klade opravdu obrovské nároky. Prokofjev musel mít určitě obrovskou imaginaci, se kterou tu partituru psal, a musel mít určitě jasnou představu, jak to bude znít. Je nutné říct, že nikoho nešetřil. Orchestr Národního divadla hraje tuto hudbu na opravdu vynikající úrovni a z výsledku mám upřímnou radost.
Christopher Ward

Christopher Ward

Premiéry: 16. a 19. května 2019
Reprízy: 24. a 29. května a 9. června

Hudební nastudování: Christopher Ward, režie a choreografie: Radim Vizváry, scéna: Boris Kudlička, kostýmy: Natalia Kitamikado, animace: Kateřina Karhánková, sbormistr: Martin Buchta, pohybová spolupráce: Marek Zelinka, dramaturgie: Ondřej Hučín

V hlavních rolích Aleš Briscein/Martin Šrejma, Eva Urbanová/Eliška Weissová, Veronika Hajnová/Andrea Tögel Kalivodová, Marie Fajtová/Jana Sibera, Zdeněk Plech/Jan Šťáva a další.

Sbor a Orchestr Národního divadla a Losers Cirque Company.