Sunn O))): Pomalý uragán, ur-rock prázdnoty a trip dovnitř zvuku

Sunn O))) v Divadle Archa
Sunn O))) v Divadle Archa

Jsou úkazy, které lze pouhým rozhlasovým pořadem reprezentovat jen částečně: například zemětřesení, uragán nebo seattleské legendy pozdního tvrdého rocku Sunn O))).

Příznivci metalu, tvrdé muziky, ale taky současného umění a extrémních zážitků je znají jako velký proměňující fenomén, který pomohl změnit a rozšířit svět tvrdé hudby, najít nové publikum a vystoupat ze scény rocku do událostí festivalových, jednou nohou artových, redefinujících hudební zážitek. Jejich portrét připravil Pavel Klusák u příležitosti koncertu v Divadle Archa, který se konal 2. března.

Sunn O)))

Půlhodina s řadou ukázek se ohlíží za historií kapely, ale především pojmenovává jedinečné rysy, kterými si Sunn O))) získali uhranuté globální publikum a vliv na celou generaci posluchačů i postrockerů. Je to především spojení tvrdých kytarových žánrů s noisem, předefinování syrové energie původní rockové nespoutanosti, pomalé až statické gesto droneové hudby a schopnost dát publiku zážitek totálního, až riskantního ponoru do nitra zvuku.

Sunn O))) založili v americkém Seattlu v roce 1998 kytaristé Greg Anderson a Stephen O’Malley. Jejich název je několikerou narážkou, a podle toho se dobře pozná, co Sunn chtěli. Jednak je Sunn značkou legendárních výkonných zesilovačů a komb, a potom Sun, Slunce, je narážka na Zemi, tedy kapelu Earth, která poetiku zpomaleného, místy až zastaveného soundu tvrdých kytar pěstovala od začátku devadesátých let. Na prvních albech si Sunn O))) stanovili to hlavní ze svojí poetiky: nořili posluchače do téměř hmotného zvuku, hlasité vibrující masy, bicí nástroje a hybný rytmus tady nebyly důležité, mohutný sound kytar jako by člověka dezorientoval a dával mu na vybranou, zda se bude cítit spíš tlačený ke zdi nebo spíš uklidněný. Připomínal majestátnost živlů, které se nenechají člověkem spoutat. Podvědomě láká reflexí všeho nezměrného, mnohem většího než je člověk nejistý v současném světě, neovlivnitelného a nepodplatitelného.

Sunn O))) v Divadle Archa

Styl seattleských Sunn O))) je a není novum. novátoři vážné hudby se podobnými myšlenkami zabývali už dřív - třeba řecký skladatel Iannis Xenakis, jehož hlukové stěny byly inspirované jak biologickými procesy, tak demonstracemi v Aténách. Pro klubovou a festivalovou scénu nultých let byli Sunn O))) ovšem velkým objevem.

Hned od počátku se s jejich pověstí šířil podstatný paradox. Na jednu stranu jim pomáhal rychlý internet, tehdy čerstvý: spojoval publika společných zájmů, jak už to dnes známe běžněji. Ale taky bylo zřejmé, že formát empétrojky, který začal vládnout medializované hudbě, nemůže poskytnout tak plný zážitek, jako spolubytí se živlem zvuku přímo na místě, kde cítíme chvění, projevuje se plné frekvenční spektrum a navíc zvuk létá a odráží se v konkrétním prostoru a vytváří tak různé zázněje a fantomické zvuky. Ne nadarmo se říká, že Sunn spojují minimalismus s maximalismem. Také přišli na to, že pro obohacení a variabilitu potřebují spolupracovat a hledat spřízněné duše: viz skladba My Wall z raného alba White 1 (2003): ódu, dlouhou litanickou báseň, sem napsal muzikant, spisovatel a hudební kronikář Julian Cope.

Sunn O)))

V nultých letech Sunn O))) ukázkově propojili “starý známý” metal s rostoucím obecným porozuměním noisu, hlukové hudbě. O noisu se v jeho prvním stádiu, v první éře, říkalo, že je odmítnutím komunikace, kolapsem sdělení, plně vyčerněnou plochou. Ale brzy se noise rozrůznil a začal zprostředkovávat různá poselství či abstraktní pocity o hlučném, intenzivním i katarzním světě.

Stejně tak Sunn O))) se ve  svém vývoji dostali k osahávání dalších prostředků, které by navázaly na jejich potemnělost, šipku střemhlav skočenou do hustého zvuku, ale taky na tíhnutí k obřadům a okultním motivům, což se s metalovou scénou táhne v řadě forem od pouťové přes komiksovou až k filozofii a budování paralelních světů. Sbory a orchestrální dechová sekce udělaly z alba Monoliths and Dimensions (2009) “ten artový kousek” od Sunn O))): dobré je, že kontinuita s tím, čím byli vždycky, se tu vlastně ani moc nenarušila.

Kapely jako Sunn O))) mají vždycky těžkou pozici, když se jim daří a měly by se rozvijet po dobu deseti, patnácti a více let. Část fanoušků od nich chce pořád totéž a vtisknout veřejnosti povědomí, svou značku, je také záležitostí opakování. Ale trh zároveň čeká na varianty a posuny, chce nové produkty. Sunn O))) to řeší průběžnými spolupracemi, třeba s japonskou spřízněnou kapelou Boris, jeden čas byl významným hlasem skupiny zpěvák Attila Csihár, jehož maďarština dala mysterióznímu zvuku ještě nějaký odkaz na nezápadní Evropu, její temperament a nálady zabité neděle. Především Stephen O’Malley se pak stal putujícím muzikantem s pobočnými projekty: když se spojil s vídeňským noiserem Peterem Rehbergem, svou radikální hudbu pro choreografie natáčeli i v pražských Smečkách, tedy v nahrávacím studiu Fisyo. Časem se Sunn O))) setkali i se svými vzory a souputníky Earth: v našem programu tak zní i materiál Earth ze společné desky.

Teror a krása: Své vazbení jsem naladil co možno nejhlouběji

Své vazbení jsem naladil co možno nejhlouběji (ilustrační foto)

Občas se dramaturgovi sejde pod rukama podezřelé množství hudby znepokojivé a tísnivé. Takovou “temnou vlnu” vybírá z novinek na prahu roku 2019 Pavel Klusák.

Odposlechy tedy tentokrát představují vlnu hudby, která vyrostla ze žánrového metalu, ale konceptualizovala zvukový zážitek pro dobu, která staví silné zážitky proti reprezentaci a medializaci všeho na webu. A ještě jeden aspekt, o kterém jsme zatím nemluvili, má tahle hudba: vyhovuje tendencím k slow hudbě, deep listening, slow prožívání, tedy zpomalení v rychlém světě, kde čím dál víc lidí cítí (a to je dost nová věc!) droneovou hudbu, která má spíš dlouhý dech a klidné hladiny, než aby tepala pulsujícím rytmem. Sunn O))) svou drtivou hlasitostí vytvářejí koncerty, které nejsou pro každého: při poslechu na vlastní pěst, třeba v rozhlasovém pořasu, si je přece jen můžeme dávkovat vstřícněji k naší vlastní hladině posluchačského komfortu.