Šuláková ve Švanďáku

I když na pozvánkách byla na prvním místě uvedena Jarmila Šuláková, většina večera patřila Fleretu. Ten začal poměrně dosti rockově, a tak se možná cizojazyční návštěvníci (a bylo jich více) divili, co že je to ta moravská lidová píseň, na kterou šli. Nicméně, jen co se k Flereťákům v trenýrkách přidala Jarmila Šuláková v kroji, bylo jasné, co to ta moravská lidová píseň je. Je to krása. Krása textu, melodie a především hlasu moravských - nebo ještě lépe valašských - zpěvaček z lidu.

Myslím si, že toto spojení (tedy Fleret a Šuláková) je velmi zajímavé. Ostatně skutečnost, že trvá již několik let, dosvědčuje, že všem třem stranám (tedy výše zmíněným plus divákům) vyhovuje. Fleret vedle Šulákové vždy trošku zjemní a Šuláková se zase časem s Fleretem pustí i do divočejších poloh. Ostatně neuvěřitelné množství energie, která je z ní cítit, jí to umožňuje, i když pražské vystoupení prožila s chřipkou. To byl ostatně patrně ten hlavní důvod, proč většina večera patřila Fleretu. A tak jediné, co trošku koncert kazilo, byl současný trend ozvučování - tedy kapela naplno a zpěv na hranici, občas za hranicí, srozumitelnosti textu.

Jarmila Šuláková a Fleret|foto: www.svandovodivadlo.cz

Mluvil jsem zde již o show. To je jistě nadnesené. Jde spíše o oživení programu písněmi veselejšího a lehce i dramatizovanějšího ražení - například píseň, v níž Jarmila Šuláková zpívá o tom, jak zůstala sama, a v průběhu písně odcházejí hudebníci, až vskutku sama zůstane, nebo přídavková píseň o falši zpívaná zcela falešně. Celý večer pak uzavřela Jarmila Šuláková opět sama - táhlou halekačkou, která na chvíli proměnila Švandovo divadlo v širé valašské pastviny a srdce v chvějící se sval.