Střídavě oblačno nad českými filmovými debuty

Při sledování absolventského snímku Julia Ševčíka Restart trochu jiskří oči; jednak z někdy až příliš svižného tempa, jednak ze světelně i zvukově pestrého střídání kulis (především tanečních klubů), v nichž se odehrává. Chvíli trvá, než se v trochu nepřehledném, přelidněném hluku zorientujeme: mladí hrdinové snímku se bezstarostně baví s jednoznačným, byť nevyřčeným programovým heslem "Carpe diem"; noc je jejich královstvím, rytmus house party dirigentem jejich životů. Nezávazné řeči, letmá setkání, v ruce nezbytná sklenka. Až v jednom rozverném okamžiku hrdinka (věrohodná Lenka Krobotová) vysloví osudovou větu a zkazí vztah s partnerem, na němž jí záleží. Od této chvíle se snaží napravit, co se dá, a následuje zběsilý úprk, který tvoří jádro filmu. Možná to trochu připomene někdejší německý generační snímek Lola běží o život, ale reálie i pocity jsou autenticky naše a nefalšovaně současné. Film se vyznačuje několika dobrými nápady (jmenujme např. situace odehrávající se nejdříve ve fantazii protagonistky a až poté v reálu), zdařilým střihem a zvukem, střídmým, zato mladým humorem. Patrně by mu slušela lépe promyšlená stavba, větší přehlednost i kratší metráž, nelze mu však upřít ambice, ani značnou přesvědčivost, s níž vystihl (některé) pocity mladé generace dneška.

Snímek Julia Ševčíka "Restart"|foto: kinomol.cz

Ambice jistě nepostrádal ani další projekt - debut mladých filmařů Pavla Göbla a Romana Švejdy Ještě žiju s věšákem, plácačkou a čepicí; svědčí o nich už fakt, že se srdnatě chopili stejnojmenné úspěšné divadelní hry René Levinského. Ale to je asi tak všechno, co o snímku lze říct kladného. Jinak je to smutná ukázka promarněných možností. V tomto filmu "nedrží" pohromadě takřka nic. Ani příběh a jeho jakás takás kontinuita a řád, ani postavy. O myšlence nemluvě. Kdeže je okouzlující hrabalovsko-menzelovský pohled na nádražácký svět z Ostře sledovaných vlaků! Kde trpce chutnající, životem převálcovaný humor původní dramatické předlohy! Pokud autoři chtěli něco říct, pak se zcela minuli nejen s divákem, ale zejména s elementárními zákonitostmi tvaru, který zvolili. A navíc ještě film okořenili, či spíše zatížili hereckými výkony amatérů (s výjimkou J. Duška a I. Chmely), které ještě podtrhují jeho nepřehlednost a bezobsažnost.

Ještě žiju s věšákem, plácačkou a čepicí|foto: kinomol.cz

Nejsympatičtější z domácích novinek je půvabná černá komedie mladého Angličana Steena Agro Sklapni a zastřel mě, "sebevražedná" story pro tři herce (Karel Roden, Aňa Geislerová a Andy Nyman). Natočená s velmi úspornými náklady (stála tři miliony), zato s vtipem, smyslem pro groteskní situace, a hlavně s promyšleným záměrem - inteligentně pobavit diváka. Do děje nechávají tvůrci vstoupit naráz, bez velkých okolků, jednotlivé scény stavějí s vtipem a chytrou elegancí, charakteristiky postav prokreslují s úspornou jednoznačností. I když - nakonec se ukáže, že až tak černo-bíle jednoznačné nejsou: Zamilovaný mladý Angličan přijde nešťastnou náhodou na svatební cestě v Praze o novomanželku a zdá se mu, že nemá proč žít. Najde si tedy muže ochotného za "honorář" ukončit jeho život. Jenže to není tak snadné, navíc neúspěšné pokusy o (sebe)vraždu se prolnou s gangsterskou historkou. Devadesát minut poctivé zábavy, při níž zapomeneme hledat nedostatky. Jistě tu přitom jsou; jen si už nějak nevzpomenu jaké.

Hrdinové černé komedie "Sklapni a zastřel mě"|foto: kinomol.cz