Straussovými Čtyřmi posledními písněmi bych ráda publiku zprostředkovala naději, říká sopranistka Ailyn Pérez

Jsem potěšena, že se opět do Prahy vracím. Byla jsem u vás před téměř dvěma lety v rámci festivalu Dvořákova Praha. Je opravdu velká čest zpívat ve velkém sále Rudolfina - se skvělým orchestrem a před skvělým publikem. A v tuto chvíli mne pojí velmi silná umělecká vazba s dirigentem Emmanuelem Villaumem. Mnohokrát jsem s ním spolupracovala na různých operních projektech a vždycky jsem si přála, abychom spolu realizovali nějaký koncert. A na tento pražský se opravdu moc těším.
Ailyn Pérez

Emmanuel Villaume|foto: Pavel Hejný

U opery částečně zůstanete. Program otevřou tři árie z oper Ericha Wolfganga Korngolda. Jak vnímáte jeho hudbu?

Víte, existuje jedno oblíbené slovo, a to je epos. A to používáme ve chvílích, když mluvíme o něčem velkolepém, mystickém, neobyčejném. A já přesně takto vnímám všechny ty tři árie, které budu zpívat. Ukazují Korngolda a jeho mistrovství. V ukázce ze Zázraku Heliany je něha, oduševnělost a obrovská romantika. V písni Marietty z Mrtvého města se pěvecky cítím opravdu „jako doma“ a árie z opery Kathrin? To je taková dívčí píseň. Víte, ona se zamiluje do jednoho francouzského vojáka, napíše mu, že by ho ráda opět viděla. Je to téměř jako lidová píseň. Něco do jisté míry sladkého, ryzího a mladistvého. A pak přijde závěr, a to je opravdu něco mimořádného. To se cítím jako Salome, Elektra, možná trochu i jako Thaïs. To je opravdový nával emocí. Zpívat tuto hudbu je pro mne dobrodružství, velká výzva. A pro mne je také vzrušující, že Korngold má kořeny ve vaší zemi. Vždycky si říkám, že jsem pouze služebník hudby a slov. A když se procházím Prahou, městem s obrovskou historií a hudební tradicí, městem, které mne fascinuje a inspiruje, pokaždé si na to vzpomenu.

Prague Philharmonia|foto: Pavel Hejný

Kromě těchto Korngoldových árií zazpíváte také Čtyři poslední písně od Richarda Strausse. Tuto skladbu budete ve své kariéře interpretovat úplně poprvé…

Čas od času se v mém srdci ozve takový impuls, že bych si něco moc ráda zazpívala. Je to taková touha a jsem pak trochu nedočkavá. A tak to bylo také se Čtyřmi posledními písněmi. Víte, v případě této skladby, která je pro sopranistku opravdu interpretačně těžká, je důležité najít společnou cestu s dirigentem a orchestrem, musíme si vzájemně důvěřovat. S Emmanuelem Villaumem se znám opravdu dlouho z předchozích projektů, a velmi ráda s ním spolupracuji. A proto jsem se rozhodla tento sen, tuto výzvu uskutečnit právě v Praze. Víte, často naše životy ovlivňuje politika a nacházíme se tak ve složitých časech. I v mé rodné zemi, ve Spojených státech amerických, i v rodné zemi mých rodičů - v Mexiku - tomu tak je. Richard Strauss napsal Čtyři poslední písně na konci svého života a jsou plné sentimentu. První tři bych nazvala takovým „pozorováním“, a to zejména přírody, z určité perspektivy… Ta závěrečná píseň je naopak velmi intimní, je to smíření. Myslím si, že všichni umělci se ve svých životech snaží nejen o to, aby pochopili a byli pochopeni, ale aby také dokázali zprostředkovat určitou naději. Často přemýšlím o tom, jak se v průběhu času proměňuje moje vnímání světa. Často se ve vzpomínkách vracím do různých fází svého života, rekapituluji, snažím se z řady věcí poučit. Všichni víme, že nás jednou čeká ta poslední chvíle. Nevíme, kdy přesně přijde, ale měli bychom se zamýšlet nad tím, jak žijeme, co bychom měli v životě dělat, abychom přispěli k tomu, aby svět byl lepší.

Ailyn Pérez |foto: Dario Acosta

Jedná se o německý repertoár, který se ve vašem diáři neobjevuje příliš často…

Myslím si, že můj hlas je vhodný zejména pro italský repertoár. Ačkoliv miluji německou hudbu a sama německy mluvím, bývám nejčastěji angažována pro italské nebo francouzské skladby. Německý jazyk má v mém životě důležité místo, miluji básně od Rilkeho a často se k nim vracím, ráda zpívám německé písně. Německý repertoár je něco specifického, hodně si vybírám, musím zkrátka věřit, že splním nároky, které na interpreta klade. V tuto chvíli nemám žádné operní plány v této oblasti, ale jednou bych si ráda zazpívala Straussovu Arabellu, Maršálku v Kavalírovi s růží nebo Elsu ve Wagnerově Lohengrinovi. Uvidíme… Ale mám jeden jiný krásný plán, který vás bude určitě zajímat. Na letním festivalu v Santa Fe v Americe budu příští rok zpívat česky Dvořákovu Rusalku. Dirigovat bude Harry Bicket a moc se na to těším. Myslím si, že to bude důležitý krok, který mi třeba otevře cestu ke dvořákovskému repertoáru, k těm úžasným emocím, které jsou v této hudbě obsaženy.

Více informací naleznete zde.