Strach se nezmenšuje, ale naopak – stává se globalizovaným. Vychází úvahy historika Franka Biesse
German Angst je běžný, mezinárodně užívaný slovní obrat, který vyjadřuje německé obavy a obezřetnost v otázkách bezpečnosti a životního prostředí. Jak vznikl a co ho formovalo – i to je obsahem knihy historika Franka Biesse nazvané Republika strachu, jiné dějiny spolkové republiky.
Německo bylo po roce 1945 stále více liberálně demokratičtější a sílilo i ekonomicky – to je oficiální verze této části historie. Ani slovo o strachu a obavách, který ti, kteří přežili, prožívali. Zřejmě je nutné mít - samozřejmě kromě patřičného vzdělání – i patřičný odstup, vidět věci zvenčí – pak je možné se nezaujatě touto problematikou zabývat. Historik Frank Biess je v tomto smyslu ideálním autorem – je profesorem evropských dějin na univerzitě v San Diegu. Premisa, která jeho úvahám předchází: strach je politické a sociální cítění.
Stella. Román, který vzbudil u literárních kritiků nebývalou vlnu odporu

Takis Würger – redaktor týdeníku Der Spiegel napsal svůj druhý román. První – Club – byl bestsellerem. Stella, druhý román, je jím též, přes rigorózní odsudky kritiků.
Podle Biesse nelze tento strach pojímat pouze s typickou blahosklonností potomstva jen proto, že je často neopodstatněný. Proto analyzuje pocity strachu v poválečném Německu a pokouší se vytvořit jakýsi korektiv pro budoucno. Tehdy si totiž nikdo - hlavně v západní části Německa - nemohl být naprosto jistý tím, že se tato země bude vyvíjet směrem k pokojné, blahobytné, relativně pluralistické a demokratické společnosti.
Strach jako sociální a politické cítění reaguje na aktuální události, ale neovlivňuje je. Své teorie autor podporuje častými citáty z deníků, uvádí příklady z průzkumů veřejného mínění a úryvky z vědeckých teorií svých kolegů. Biess dělí strach do chronologických cyklů. První cyklus podle něj začíná po roce 1945. Jde o strach z nejisté budoucnosti po pádu nacismu a zároveň ze msty spojenců a z odplaty židů, kteří válku přežili.
Je na nás, jaká bude budoucnost, říká fotografka National Geographic Ami Vitale. Vystavuje v Praze

Dvacet let se americká fotografka Ami Vitale věnovala reportážní fotografii, procestovala skoro stovku zemí světa a dokumentovala válečné konflikty a občanské nepokoje. Když v roce 2009 fotografovala transport čtyř bílých nosorožců ze ZOO Dvůr Králové do přírodní rezervace v Keni, změnila své zaměření na témata divokých zvířat a životního prostředí. Minulý rok zachytila poslední momenty života nosorožce Sudána, posledního samce svého druhu.
V 60. letech se strach zpočátku umenšil na pouhé obavy ze zranitelnosti demokratického systému. Zesílily pocity vinny za minulost. Později v 70. letech přišel další cyklus strachu, který vyvrcholil v násilí proti státu, konkrétně teroristické akce RAF. Přidružil se i strach z nebezpečí atomové války.
Poslední cyklus, který Biess rozvádí, je strach o demokracii, který v současnosti v Německu převládá. V této souvislosti se podrobně zabývá hnutím Pegida i rostoucím vlivem strany AfD.
Biessovy úvahy jistě stojí za přečtení. Jedno je zřejmé – pocity strachu, které Němci mají, vyvěrají často z pocitu válečné viny – a to i v pozdějších generacích. Strach se nezmenšuje, ba právě naopak – stává se nadnárodním a globalizovaným.
Frank Biess: Republik der Angst. Eine andere Geschickte der Bundesrepublik. Nakladatelstvi Rowohlt, 624 stran.