Stoppardova komedie Na flámu ve vinohradském divadle – recenze

27. prosinec 2010
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy 02219539.jpeg

Divadlo Na Vinohradech uvedlo v předvánoční premiéře hru britského dramatika Toma Stopparda Na flámu v překladu Šimona Dominika a režii Zdeňka Černína.

Přijde-li divák na Stoppardovu hru Na flámu, určitě mu přijde povědomá. Její zápletka je totiž známa především z muzikálové verze, které dominuje všeumělka Dolly. Další diváci možná budou znát původní frašku rakouského komediografa Johanna Nestroye nebo americkou verzi Thortona Wildera. Málokdo ale tuší, že úplně první verze vznikla právě v Anglii v roce 1835, kde byla provozována pod názvem A Day Well Spent (Dobře strávený den).

Tom Stoppard ve své hře Na flámu zůstal ve vídeňském prostředí, ale starý příběh uvádí do nových souvislostí, naplňuje ho spoustou intelektuálních slovních hříček, přidává i glosy nejen hospodářské situace a postavení střední měšťanské třídy, ale i odkazy jak k britským reáliím, tak i obecné situaci v Evropě (např. v postavě belgického cizince, který vstupuje do situací a je vždycky mimo).

Nejedná se tedy o čistokrevnou frašku, jakou je např. oblíbený vinohradský kousek Brouk v hlavě, ale spíše o jakousi studii o pravidlech dobře udělané frašky, která je nahlížena z nadhledu a zevrubně zkoumána. Nenajdeme tu tedy situace, při kterých se diváci smějí, až se za břicha popadají, spíše vlídný, mnohovrstevnatý humor, při kterém se budete usmívat, když vám budou postupně docházet další významy a konotace.

Scéna Jana Duška, vytvořená z vysokých otočných panelů, je praktická v možnosti rychlých přeměn. Umožňuje hladké přesuny z maloměstského hokynářství (se schovávačkami v propadle, ale také v zadní straně pojízdného pultu, kam se v jednu chvíli musí směstnat hned tři postavy), do velkoměstského blyštivého salónu Modes Robes či do vídeňské výletní restaurace. Vizuálně působivá je scéna až pohádkově tajemného světa velkoměsta, do kterého vstupují dva mládenci, aby si tu zařádili. Vysoké osvětlené panely na stranách rámují scénu, jejímž středem přicházejí mladíci, a za jejich zády se v několika řadách spouštějí shůry blyštivé girlandy dlouhých třásní. Kombinace moderního designu a lehkého retro oparu ve scénických prvcích, stejně jako slušivé kostýmy od téhož autora vytvářejí správnou atmosféru pro toto snové dobrodružství. Ruch velkoměsta je evokován rejem tanečníků, kteří tu v módní skotské kostce, tu v rytmu vídeňského valčíku či rakouských lidových tanců obstarávají mezihry (autorem hudby je David Rotter).

Hostující režisér Zdeněk Černín má smysl pro herecké divadlo, citlivě pracuje jak s herci, tak i inscenačním celkem. Charaktery jednotlivých postav jsou přesně formulované a poctivě odvedené. Lehce zarputilého, trochu křupanského majitele hokynářství pana Zanglera hraje Pavel Rimský, jeho dobrodružství chtivé příručí Weinberla a Kryštofa pojímají Jiří Dvořák a Pavel Batěk se sympatickou nadsázkou a lehkostí. Půvabné a v rámci možností emancipované dámy z módního salonu, madame Knorrovou a Fischerovou ztvárňují elegantně Simona Postlerová a Vendulka Křížová. Do skládanky postav dobře zapadá i zamilovaný pár – krásná Zanglerova neteř Marie Lucie Štěpánkové a její chudý nápadník Sonders Jana Holíka. Komickou peprnost ve stylu sluhovských postav komedie dell’arte přidávají Gertrud Lucie Polišenské a Melchior Daniela Bambase, ale také nadržený vozka Jiřího Čapky či romantická tetička slečna Blumenblattová Jiřiny Jiráskové a její francouzská společnice Lisetta Báry Polákové.

Sečteno a podtrženo, je to dobře udělaná inscenace, kde všichni znají své místo a spolehlivě odvádějí svou divadelní práci. Bohužel, většímu rozehrání komických situací brání paradoxně právě Stoppardův dokonale promyšlený text. Tento výsledek se dal ostatně očekávat. Na rozpor mezi příliš rafinovaným textem a přímočarostí frašky jako žánru upozorňuje kritika i u britského či amerického provedení hry. Divákům se tedy nabízí kultivovaná komedie bez drastického humoru, vhodná pro rodinnou návštěvu.

T. Stoppard: Na flámu Překlad: Š. Dominik Režie: Z. Černín Hrají: P. Rímský, J. Dvořák, P. Battěk, J. Jirásková, S. Postlerová a další Divadlo na Vinohradech Praha Premiéra 17. prosince 2010

Divácky vděčnou inscenaci nasadilo vinohradské divadlo i v mezisvátečním čase – na programu je 29. a 30. prosince.

autor: Jana Soprová
Spustit audio