Stoletá liška v parku. Dokumentární bajka o zvířeti, které nemůže umřít
Co se stane, když jedy zmutované lišce z bývalých berlínských plynáren zahyne při výbuchu sedm liščat? Nemůže bolestí ani umřít. Pak potká zmatenou autorku, jejímž zadáním bylo natočit o parku radiodokument. Konečně má stoletá liška komu štěkavě odvyprávět příběh místa, kde se její osobní tragedie protnula s politickými dějinami evropské metropole. Přesně takto vznikla akustická bajka Stoletá liška v parku.
Ernst-Thälmann-Park byl posledním velkým projektem bývalé DDR. Na místě plynáren vyrostlo roku 1986 za dva roky panelové sídliště pro bezmála 4000 obyvatel, loajálních vůči režimu. Školka, škola, planetárium, kulturní dům a monstrozní, čtrnáct metrů vysoká socha Ernsta Thaelmanna, postavená sovětským prorežimním umělcem Lvem Kerbelem.
Socha stojí v Berlíně dodnes, pěst komunistického mučedníka stále hrozí k jihozápadu města, diskuse o smyslu a kritické reflexi sochy neustávají.
Méně se však ví, že byly v místě parku se sídlištěm roku 1984 odstřeleny tři krásné, historicky cenné plynárenské věže, údajně aby svou estetikou nerušily výhled do budoucnosti pilotního socialistického projektu. Ten měl nakonec trvání jen do pádu berlínské Zdi roku 1989, ale to už by byla zase jiná bajka. Pro stoletou lišku – vypravěčku, která všechno ví a všechno zná (včetně Alberta Einsteina třeba) – je navíc jakákoliv změna politického režimu lhostejná. Lišce totiž kvůli odstřelení krásné plynárny zahynulo sedm dětí a absolutní bolest ze ztráty je s pomíjivou politikou nesrovnatelná.
Liška vypráví
Přestože stoletá liška prská na své publikum síru i jiné jedy, má také srdce, moudrost a dojemnou potřebu vyprávět. Dovede autorku a tím i posluchače k brazilskému muzikantovi Ricardovi, který hraje na kytaru před sochou E. Thälmanna. Seznámí Ricarda s místní paní učitelkou na penzi, která mu domluví koncert v místním klubu. Nakonec liška zavede autorku i na stopu malé školačky Anny, která toho ví o vesmíru víc, než by se mohlo na první pohled zdát...
Stoletá liška se autorce akustické bajky Doře Kaprálové zjevila proto, aby mohla Kaprálová dokončit svou trilogii hraničních rozhlasových žánrů, které ohmatávají nedozírný prostor zvukového dokumentu.
Čtěte také
Po dokumentárním eseji Alenka v říši divů a dokumentární hře Josef, pokus o portrét člověka tak přichází na řadu s dokumentární bajkou Stoletá liška v parku.
Nejhorší bývá strnulost konvence. Řekla by stoletá liška. Platí to o umělé žánrové čistotě stejně jako o přehnané inženýrské desinfekčnosti současné literatury, novinařiny a ostatně i kritiky. To ovšem opět netvrdí Kaprálová, to tvrdí opět ta moudrá stoletá liška. A má recht!
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.
Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu
Nebojte se klasiky!
Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?
