Steve Golin: Teď se orientujeme na televizi. Na filmové drama je málo peněz

03208316.jpeg

Přinášíme rozhovor se Stevem Golinem, jedním z důležitých amerických producentů, který pracoval s režiséry jako David Fincher, Spike Jonze, David Lynch, Alejandro González Iñárritu, nebo Michel Gondry.

Steve Golin založil společnost Propaganda, zaměřenou v počátcích na hudební videoklipy a reklamy, později produkující i hrané filmy, jako například Zběsilost v srdci (David Lynch) nebo Hra (David Fincher). Dnes Golin šéfuje firmě Anonymous Content. Ta je jedním z největších producentů televizních reklam v Americe, zastupuje asi třicítku významných režisérů a produkuje filmy a televizní pořady. Mezi nejznámější patří Temný případ (True Detective) a The Knick – ten – i v Česku – uvádí HBO.

Poslechněte si Slovo o filmu z 17. září 2014. Obsáhlé ukázky z rozhovoru vám nabízíme i v přepisu:

V 80. letech jste se věnoval především hudebním videoklipům, vaše společnost, Propaganda tehdy fungovala pod hlavičkou Polygramu. Jaké to tehdy bylo ve srovnání s dneškem? Videoklip tehdy zažíval velký boom, právě začala MTV... Musela to být tedy docela zvláštní a zajímavá doba na rozjezd společnosti.

Ano, byl to zcela jedinečný okamžik a my měli velké štěstí, že jsme ho vystihli. Ta doba nám přála a přinesla nám obrovskou spoustu zážitků. Společnost jsme založili v roce 1986, což byl přesně ten okamžik kdy MTV zažívala raketový nástup a my se zaměřili především na hudební videoklipy. Už kolem roku 1987 jsme se ale také začali ve větší míře zabývat televizní reklamou, protože právě reklamy i hrané filmy byly v té době obrovsky ovlivněny stylem hudebního videoklipu – tím vizuálním stylem, s nímž přišli Tony a Ridley Scott a také mnohem rychlejším střihem. Tyhle vlivy byly tedy velmi silné a nás začaly ve velkém oslovovat reklamní agentury s nabídkami točit televizní reklamy. Naši režiséři tak brzy získali velký úspěch v branži televizní reklamy... to byli třeba David Fincher, Spike Jonze, Michael Bay, Antoine Fuqua nebo Gore Verbinski – byla to celá řada režisérů, kteří se později velmi úspěšně prosadili v hraném filmu – přitom ale začínali u nás na videoklipech a reklamách a teprve potom přešli k filmu, mezi jinými i Mark Romanek...

03208314.jpeg

Dnes videoklipy sledujeme hlavně online, na youtube, na vimeu, atd., situace se tedy naprosto změnila…

Ano, je to smutné, ale nahrávací průmysl se velmi změnil – díky internetu, pirátskému stahování, ale i z mnoha dalších důvodů. Ty změny se samozřejmě dotkly i hudebních videoklipů, což pro nás kdysi byl velký byznys, videoklipy měly obrovské rozpočty. Natočili jsme velkou spoustu videoklipů, které pak vysílala MTV. Videoklipy byly pro nahrávací společnosti v podstatě reklama na jejich nahrávky – proto je také nahrávací společnosti dělaly. Tenhle model byl dlouhou dobu úspěšný, ale někdy na přelomu tisíciletí došlo k radikální změně. V té době se nahrávací průmysl, jak jsme ho dosud znali, začal hroutit. MTV přestala vysílat videoklipy a začala se orientovat spíše na původní tvorbu, natáčela reality show a podobně. Všechno se změnilo.Na druhou stranu se ale objevila nová vlna klipů, které jsou nízkorozpočtové, jsou distribuovány přímo přes Youtube či Vimeo a díky nim se kapely mohou dostat do povědomí posluchačů a mladí filmaři se na nich zacvičí, mají prostor k experimentování. Jenže víte, ty rozpočty jsou tady opravdu nízké a já si myslím, že existují i jiné způsoby, jak točit krátké filmy na kterých začínající režiséři mohou rozvíjet své dovednosti jinak. Abyste se jako začínající režisér mohl vyvíjet, musíte zjistit, jaké příležitosti se ve vašem oboru, ve vaší branži nabízejí. Musíte si udělat jméno, vlastní renomé a tahle možnost se nyní zjevně nabízí v natáčení krátkých nezávislých filmů a jejich uveřejňování na internetu.

Mohl byste jmenovat nějaký svůj oblíbený videoklip? Ať už z produkce Propaganda Films, nebo jiný?

My jsme natočili tolik klipů... Jeden z mých nejoblíbenějších je asi ten pro Nine Inch Nails, který dělal Mark Romanek. Také jsme dělali film S Madonnou v posteli a videoklip k její písni Express Yourself, nebo videoklip k písni Michaela Jacksona Black or White, těch klipů jsme natočili bezpočet. Jednu dobu jsme točili stovky klipů ročně. Ale jaké jsou mé nejoblíbenější? To je dobrá otázka. Myslím, že můj nejoblíbenější je ten pro Nine Inch Nails.

Nine Inch Nails: Closer (Uncensored) (1994) from Nine Inch Nails on Vimeo.

Film Do morku kosti (Winter’s Bone) režisérky Debry Granikové měl původně stát čtyři miliony a následně jste to stáhnul na dva. Můžete nám říci něco o tom jak najít ten správný rozpočet pro nezávislý film?

Víte, v posledním desetiletí je to na trhu daleko složitější než kdysi. Rozpočty se krátí, a to i u filmů s velkými hereckými hvězdami. Je to opravdu daleko složitější. Film, který jste jmenoval, jsme se snažili rozjet s o něco vyšším rozpočtem. Režisérka Debra Granik ho obsadila podle svých představ. Jennifer Lawrence je dnes možná nevětší světová filmová hvězda, tehdy jí však ještě nebyla, a tak nebylo vůbec snadné ten projekt rozjet. /Podílely se na něm především/ Debra, Anne Rosellini a má kolegyně Alix Madiganová... Na tom filmu jsem nedělal producenta já, ale má kolegyně Alix Madiganová, skvělá producentka, spolupracuji s ní už dvacet let a je opravdu mimořádná.Museli jsme tehdy zkrátit rozpočet. Je vůbec čím dál těžší rozjet film. Každý film chce svoje, vyžaduje jistý počet natáčecích dní a každý den stojí jistý obnos a je to velice těžké... Ty rozpočty se krátí všude, i u velkých mainstreamových filmů. Rozpočet, to je neustálý boj.

03208311.jpeg

(...) Snažíme se spolu s režisérem najít tu zlatou střední cestu a to někdy vyžaduje... nechci říct kompromisy, spíš bych to nazval hledání dalších řešení. Je mnoho způsobů, jak věci řešit, nebo jak to udělat jinak. Zrovna jsem poprvé po deseti letech viděl Věčný svit neposkvrněné mysli a Michel /Gondry/ je nádherný příklad, protože on vždycky dokáže najít nějaké řešení. Každý problém má víc možných řešení a on vždycky dokáže najít to nejjednodušší a nejméně finančně náročné.(...)

Jeden z velmi známých filmů z vaší produkce je Babel Alejandra Gonzáleze Iñárritua. Jaká byla pro vás jako producenta práce na tomto filmu, který se natáčel na několika velmi vzdálených lokacích s hereckými hvězdami, a který byl nominován na Oscara?

Byla to obrovská zkušenost – a přitom velmi pestrá, protože ten film má tři dějové linky odehrávající se na třech naprosto odlišných místech – v Maroku, Mexiku a Japonsku. Film vznikal tak, že jsme nejprve spolupracovali s Alejandrem na scénáři a následně jsme spolu s mými kolegy Jonem Kilikem a Ann Ruarkovou vyrazili hledat lokace, které jsme zajistili, pak jsme udělali rozpočet, obsazení a vydali se shánět peníze. Kvůli pracovnímu harmonogramu Brada Pitta jsme nakonec s natáčením museli začít o něco dříve, než jsme plánovali. V podstatě to bylo jako točit tři menší filmy. Místo toho, aby se vše připravilo najednou, což je běžný, efektivní způsob, jeli jsme nejdřív do Maroka, šest týdnů se dělaly se přípravné práce, čtyři týdny se točilo, pak se to sklidilo, jelo se do Mexika, připravilo se Mexiko, natočilo se to a odjelo se do Japonska, kde se to připravilo a následně natočilo. My, jádro štábu, celkem asi dvacet lidí, jsme během práce na tom filmu procestovali svět. Natáčení a přípravy trvaly asi osm měsíců a byla to opravdu zajímavá, jedinečná zkušenost. S výsledky jsme byli opravdu spokojení, moc jsme si to užili.

03208312.jpeg

(...) Za posledních řekněme deset let jsme zaznamenali velký nástup kvalitní původní televizní tvorby. Jak byste popsal změny v televizní produkci za posledních řekněme deset let?

Ten trend začal tak asi před patnácti, šestnácti lety a odstartoval ho seriál Rodina Sopranů a televizní společnost HBO, která tehdy začala zadávat výrobu náročné původní tvorby... Nemám dobrou paměť na data, ale myslím, že ten trend vznikl tak před šestnácti lety a pak se lavinovitě šířil dál – dnes Netflix, Amazon, atd. A v Americe je kromě HBO také celá řada kabelových televizí, které se věnují původní tvorbě.

Je to velice vzrušující, protože tady vzniká velká konkurence náročných, kvalitních seriálů. My jsme se ale již před dvěma a půl lety rozhodli – v souvislosti s tím, o čem jsem mluvil, jak je těžké dnes financovat hraný film, zvláště drama – že se přeorientujeme z filmového dramatu na drama televizní. Už proto, že k němu tíhnou i tvůrci. Pro herce je zajímavější rozvíjet postavu na ploše osmi, deseti, dvanácti hodin, či dokonce několika seriálových řad. Podívejte se na seriál Perníkový táta, House of Cards, nebo Mad Men... Podílet se na takových projektech je radost, takže Anonymous Content se teď snaží prosadit právě na tomto poli – dostat se do hodinového programového okna pro dramatický seriál uváděný v hlavním vysílacím čase. Máme tři seriály. Temný případ, dále The KnickDoktoři bez hranic, což je seriál Stevena Soderbergha s Clive Owenem v hlavní roli. (...) Zrovna jsme uzavřeli smlouvu s Paramountem, který naše televizní seriály uvede do mezinárodní distribuce a společně s námi je bude produkovat a financovat. Čili se nyní velmi silně orientujeme na televizní tvorbu.

Jak jste se seznámili s Nicem Pizzolattem, jak začala práce na Temném případu (True Detective)? Představil mi ho kolega producent Richard Brown, jenž s námi spolupracuje. Nic napsal nádhernou knihu Galveston. Richard mi ji dal, já si ji přečetl a strašně se mi líbila. Pak jsme se sešli s Nikem a také s jeho manažerem, jímž je Bard Dorros z Anonymous Content. Nic napsal na ukázku scénář pro jeden díl Temného případu, který mi přinesl a mně se moc líbil, takže jsme koupili práva na námět a zadali mu další díl a také asi desetistránkovou explikaci – nástin postav a prostředí. Postupovali jsme podobně jako při produkci filmů pro kina a taky jsme trochu okopírovali postup House of Cards – rozhodli jsme se, že produkci a prodej seriálu obstaráme sami. Scénář tedy dostal na starost náš kolega Michael Sugar, který s ním oslovil Caryho Fukunagu. S ním jsme pak obsadili Matthewa a Woodyho a seriál následně prodali HBO. Takhle to celé vznikalo.

Čím to, že Temný případ sklidil takový úspěch?

Víte, vše se zcela výjimečně dařilo podle plánu. Rozhodli jsme se postupovat tak, jak jsem vám popsal, a ono to vyšlo nad očekávání skvěle. A nám to moc pomohlo, protože díky tomuto úspěchu dnes dostáváme opravdu zajímavé nabídky. Úspěch plodí další úspěch. Když se vám podaří nešlápnout vedle... Měli obrovskou kliku s obsazením Matthewa McConagheyho v době oživení jeho kariéry... Měli jsme tušení, že by to mohlo vyjít, ale bylo to tušení spíše mlhavé. Viděli jsme pár věcí, na kterých dělal, a ty nás nadchly. Víte, já Matthewa znal přes dvacet let... Roli jsme mu tedy nabídli a on přizval Woodyho Harrelsona – a oba to vzali. A jak jsem myslím už říkal, existují dobré náměty (a Nikův byl jedinečný, byl to bezesporu úžasný scénář), a pak už to chce jen trochu toho štěstí.

Rozhovor vznikl na MFF Karlovy Vary 2014, přeložila ho Barbora Štefanová.