Stavovské divadlo uvádí novou inscenaci Mozartovy Figarovy svatby
Mozartova Figarova svatba patří k divácky nejoblíbenějším operám a zvlášť pro Prahu to platí dvojnásobně. Už za Mozartova života se melodie z této opery staly tak populárními, že téměř zlidověly.
Figarova svatba náleží ke kmenovým titulům repertoáru Opery Národního divadla na scéně Stavovského divadla, kde 1. února zazní v novém nastudování. Jsou pod ním podepsáni dirigent Enrico Dovico a režisérka Magdalena Švecová.
Výborná předloha, Beaumarchaisova divadelní hra, a neméně kvalitní italské libreto Lorenza da Ponteho postavené na skvěle vykreslených charakterech postav, zápletkách, převlecích a situační komice, jsou spolu s Mozartovou hudbou příčinou neutuchající oblíbenosti Figarovy svatby u diváků i interpretů.
Režisérka Magdalena Švecová se s tímto dílem ale nesetkává poprvé, Figarovu svatbu již inscenovala v roce 2007 v Divadle Josefa Kajetána Tyla v Plzni. „Před deseti lety jsem na té opeře vnímala jiné věci. Určitě mi hodně pomohlo deset odžitých let. Také není od věci, že opera vzniká pro úplně jiný prostor. Pro mě je velice důležité, že se hraje ve Stavovském divadle,“ říká Magdalena Švecová.
Magdalena Švecová nyní v Praze v roce 2018 vytvořila se svým týmem inscenaci, která dle jejích slov respektuje především dílo samotné. „Komedie je úžasná, výborně vystavěná, dramatická, vtipná. Situace jsou dobře napsané. Není moc co režijně presáhnout, pokroutit, posunout.“
K vizuální stránce nové inscenace Magdalena Švecová dodává, že se více méně drží klasického zpracování. Celý příběh ale zasadila do prostředí obrovského skleníku. „Je to takový symbol uzavřeného prostoru, kde všechny postavy spolu žijí, prožívají svá dramata a jsou uzavřené něčím, co vyvolává emoční napětí, a to napětí pak vytváří situace a je zapotřebí s tím nějak naložit.“
K hudebnímu nastudování byl přizván italský dirigent Enrico Dovico, který se souborem Opery Národního divadla v minulé sezóně nastudoval Donizetiho operu Poprask v opeře. K příprávám Figarovy svatby uvádí:
Uvidíme, jaké tady budou ve výsledku rozdíly oproti předchozí inscenaci. Interpretům, a to zpěvákům a orchestru, jsem v průběhu příprav říkal, že je to něco podobného, jako když chceme zrestaurovat starý dům. Určitý problém vidím v tom, že tato opera je v Praze na repertoáru nepřetržitě dlouhou dobu, respektive ta předchozí inscenace se hrála téměř dvacet let, a zafixovala se tak řada - v úvozovkách - nedobrých věcí, které bych chtěl ve svém novém hudebním nastudování opravit. Máme teď navíc k dispozici úplně nový notový materiál, ale zachoval jsem obvyklé škrty. Největší práce spočívala v tom, že jsme při práci se zpěváky opravovali přízvuky, dikci… Vycházel jsem ze svého instinktu a z italštiny, která je mou mateřštinou… Při práci s orchestrem jsme zase nejvíce práce měli s frázováním, se závěry frází, s přízvuky, s akcenty… a hlavně, aby to skutečně byla hudba, protože po tolika letech, kdy si orchestr na něco zvykne, tak už má zažité určité zlozvyky a někdy se tam ta skutečná hudba vytrácí. Od začátku jsem byl i na aranžovacích zkouškách, doslova jsem mučil zpěváky a snažil jsem se je donutit, aby co nejlépe zpívali, ale s vědomím správné dikce a významu jednotlivých slov. Měl jsem také štěstí, že jsem měl dostatečné množství zkoušek s orchestrem, během kterých jsem poznal, že je v Praze řada hudebníků, kteří jsou ochotni přijímat nové věci. A to je nesmírně důležité.
Enrico Dovico
V roli Figara se v nové inscenaci představí sólista Opery Národního divadla a Státní opery - Miloš Horák. „Pro mě je Figarova svatba srdcová záležitost. Celá hudba je vystavěna tak, že cítíte, že tam není jediná nota špatně. Nejsou tam hluchá místa. Všechno, co tam je, je v pořádku.“
