Stát sám sobě za námahu. Za dlouhověkostí Miroslava Zikmunda vidím optimismus a touhu hledat krásu, říká režisér Petr Horký
Ve věku 102 let zemřel cestovatel a dobrodruh Miroslav Zikmund. Byl známý díky cestám po světě, jež podnikl se svým spolužákem z vysoké školy Jiřím Hanzelkou. Společně jako první autem pokořili Núbijskou poušť, projeli přes stovku zemí a přivezli desítky tisíc metrů filmových materiálů. Ve vltavské Vizitce o něm před časem hovořil jeho přítel, režisér, spisovatel a také cestovatel Petr Horký.
Cestuje, natáčí filmy, studuje doktorský program na Fakultě sociálních věd a s fanoušky nadšeně komunikuje přes sociální sítě. Podílí se na přípravě programu pro veřejnost ve vile, která patřila jeho příteli Miroslavu Zikmundovi, a v době našeho natáčení právě dokončoval dokumentární film Civilizace – dobrá zpráva o konci světa. O tom všem mluvil Petr Horký ve Vizitce s Ondřejem Cihlářem.
Čtěte také
Nemohl si vzpomenout na jedno slovo, a tak ho šel dohledat ve slovníku. Přesto, že vyjít do prvního patra ke knihovně ho stálo dost sil. Přesto, že nad celou věcí stačilo mávnout rukou a zasmát se jí. Řeč je o situaci, kterou s letos 102letým cestovatelem Miroslavem Zikmundem zažil jeho přítel, filmař a cestovatel Petr Horký. Čím si Zikmundovu dlouhověkost vysvětluje? Ve Vizitce mluvil o optimismu, adaptabilitě a touze hledat krásu ve zdánlivě obyčejných dnech. „Pan Zikmund mi tehdy řekl, že se do toho slovníku dojde podívat, protože sám sobě za to stojí,“ vzpomíná Horký.
Host vltavské Vizitky je nyní členem správní rady nově vzniklého Nadačního fondu Zikmundova vila, který z někdejšího zlínského obydlí Miroslava Zikmunda hodlá udělat místo setkávání s veřejností a těm, kteří o to stojí, pomoci najít své místo na zemi tak, jak ho desetiletí hledali i Zikmund s parťákem Jiřím Hanzelkou (1920 – 2003). Sám Horký je autorem místního audioarchivu, zdigitalizoval také Zikmundovy filmy.
V uších Knopfler, kolem mořská nemoc
Ve Vizitce detailně popisoval, jak Zikmund s Hanzelkou (ne)proplouvali obdobím, kdy v Československu vládla komunistická strana, jak na svých několikaletých cestách (ne)navazovali vztahy se ženami anebo na základě čeho své cestovatelské aktivity dělili mezi reportážní a „obyčejné“ cesty. S cestováním má Petr Horký spojenou i hudbu, kterou si do Vizitky vybral. „Když jsme brázdili teritorium Malediv, měl jsem v uších tohle album. Několikrát jsem jel s místními, kteří dostali mořskou nemoc a zvraceli do moře,“ popisuje asociace napojené na píseň Marka Knopflera Sailing to Philadelphia.
Čtěte také
V době natáčení Petr Horký dokončoval svůj nový film pojmenovaný Civilizace – dobrá zpráva o konci světa, pro který měl rozjednanou celosvětovou distribuci. Tušil ale, že letos z toho nic velkého nebude. „Sleduju, co se děje s novou bondovkou, a jestliže už i oni zase posunuli premiéru na říjen, vypadá to, že světová kina fungovat nebudou. Natož, abychom si z toho sebrali něco pro sebe.“ Na filmu spolupracoval se egyptologem Miroslavem Bártou, který formuloval sedm „zákonů kolapsu“ opakujících se u všech předchozích civilizací. „Civilizace se rozpadla v momentu, kdy ji lidi začali zneužívat a přestali žít svůj autentický život,“ konstatuje Horký. Kvůli ztrátě autenticity ostatně přestal Horký cestovat jen tak na blind: ve Vizitce popsal, jak se domorodci v amazonské džungli začali před turisty automaticky svlékat a pózovat s kopím, aby dostáli jejich zkresleným představám o životě v pralese.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
