Svádění à la rokoko - Dáma na houpačce od Norberta Grunda, kolem 1750

V době rokoka některé dámě urozeného původu občas postačilo k radostnému opojení, když při kratochvílích v arkadickém parku použila nataženou prádelní šňůru mezi dva vzrostlé stromy pro upevnění houpačky. Hravé pohupování bylo ženě příjemné a nebralo konce jako její vrtkavost v milostných avantýrách. Sklouznutí střevíčku z útlé nožky jemného pohlaví bylo součástí líbezné koketerie s elegantním kavalírem, který netrpělivě čekal obrazně řečeno na „hozenou rukavici“, aby mohl s grácií rozvinout v duchu tehdejší etikety nezávaznou konverzaci, zbavenou jakéhokoli mravokárného tónu. Toto příjemné ukrácení času kapírovali dva rozdovádění pejsci. Přihlížející společnice v nádherné krinolíně byla nucena před lehce uvolněnými společenskými zábranami na oko sklopit zrak. Na trávníku bylo připraveno víno a další laskominy pro svačinu. Příslibem naplnění frivolního záměru kultivovaného milostného sbližování byl nahý Amor na kamenném soklu, jenž se opájel lahodností vinné révy, aby tak projevil svou náklonost k bakchanáliím.

Takto pojaté scény milovalo pražské měšťanstvo již před více než 250 lety, takže si do svých komorních salonů pořizovalo obrazy s podobně půvabnými náměty, kterým se věnoval též Norbert Grund. Vyrostl v rodině malířů a muzikantů na Malé Straně v Praze. Stal se zkušeným mistrem v zachycování postav v zahradách lásky, ale i roztodivného lidského hemžení. Traduje se, že své tzv. zboží prodával na Uhelném trhu „jako smažené vltavské grundle“ a jeho děti nabízely tatínkova dílka za babku na schodech před pražskými kostely.