Stará tvář krajiny. Pásmo ze vzpomínek, básní a dopisů malíře a hudebního skladatele Karla Valtera

Jihočeský malíř Karel Valter (1909–2006) patřil k výrazným solitérům českého výtvarného umění 20. století. Krajinář, pro něhož byl náčrtník „místem úvah, paměti, připomínek“ a „konečně i známkou toho, co zažil“. Cesty, jimiž dlouhá léta znovu a znovu procházel, jsou spojena s místy, jakými jsou Vitorazsko, Kaplicko, Vratkov, Táborsko, Nadějkov nebo Pohnání. „Chodil pěšky, jezdil na mopedu, autobusem, vlakem. Byl pořád v pohybu“.

Karel Valter patří k představitelům české avantgardy, která působila od konce dvacátých let minulého století. Ve třicátých letech se stal členem českobudějovické avantgardní umělecké skupiny Linie, která se řídila programem Levé fronty. Za války byl vězněn v koncentračním táboře Buchenwald a hrůzné zážitky zachytil nejen na bravurních kresbách, ale i v několika básních a prozaických textech.

Před časem vyšla knížka Z náčrtníku vzpomínek, ve které Karel Valter vypráví o svém dětství a mládí prožitém v Českých Budějovicích. Spolu s publikací Dopisy přátelům se stala základem rozhlasového Souzvuku s názvem Stará tvář krajiny.