Stanislav Mareš: Legenda mého věku

03581438.jpeg

Poeticky laděná autobiografická povídka českého prozaika a překladatele připomíná svým stylem filmové vyprávění. Impulsem k představám a vzpomínkám je smrt vypravěčova otce. Přítomnost se prolíná s minulostí, střípky paměti utvářejí novou realitu, realitu příběhu.

Poslouchejte na Vltavě 5. března 2016 v 11:31.


Překladatel, prozaik a básník Stanislav Mareš (1934-2005) se kolem r. 1965 se stal překladatelem z povolání. V roce 1968 odešel do exilu v Austrálii. Překládal americkou a anglickou prózu, psal povídky a verše (sbírky Báje z Nového světa (Toronto 1975, Praha 1996).

Obrazy, střípky paměti, jež se vybavují vypravěči poeticky laděné autobiografické povídky Legenda mého věku, připomínají v mnohém filmové záběry. Impulsem, podnětem k představám a vzpomínkám je smrt otce. Vztah syna a matky, zařizování pohřbu, přítomnost se prolíná s minulostí.


Autor: Stanislav Mareš Připravil: Jiří Vondráček

Čtěte také: Všechna dostupná díla na webu Hry a literatura

Spustit audio
autor: Tvůrčí skupina literárně-dramatické tvorby