Stanislav Dvorský: Někdy někde něco. Z rukopisné pozůstalosti postsurrealistického básníka

22. únor 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Stanislav Dvorský

Je nám líto, ale k tomuto audiu již vypršela autorská práva.

Imaginativní účtování s vlastními vzpomínkami a popis vnitřního básnického světa v jeden podzimní den. Fragmentární skladbu z rukopisné pozůstalosti postsurrealistického básníka Stanislava Dvorského poslouchejte on-line po dobu jednoho týdne po odvysílání.

Účinkují: Petr Stach, Luboš Veselý
Připravil: Jakub Řehák
Hudba: Jan Trojan
Režie: Vít Vencl
Premiéra: 22. 2. 2021

Před rokem, 21. února 2020, zemřel náhle básník, esejista a redaktor Stanislav Dvorský ve věku nedožitých osmdesáti let. V jeho pozůstalosti se zachovaly rukopisné básně z cyklu nazvaného Někdy někde něco, jehož součástí je také autorova vůbec poslední báseň Počínali jsme si jako těkající dobrodruzi, otištěná loni ve vzpomínkovém čísle literárního časopisu Tvar.

Jako těkající dobrodruh

Stanislav Dvorský se narodil 14. července 1940. Vysokoškolská studia na Českém vysokém učení technickém opustil. Během studií byl jazzovým hudebníkem, spoluzakládal Traditional Jazz Studio, kde působil jako pianista. Poté vystřídal různá zaměstnání.

Čtěte také

V letech 1960–1969 se účastnil aktivit okruhu UDS kolem Vratislava Effenbergera. Debutoval v roce 1967 v časopise Orientace. V šedesátých letech byly jeho texty otištěny pouze ve sborníku Surrealistické východisko. Poté mohl publikovat až po roce 1990. Vydal básnické sbírky Zborcené plochy, Dobyvatelé a pařezy a Oblast ticha, za níž obdržel v roce 2007 cenu Magnesia Litera za poezii. Posledním počinem byla sbírka básní Amalgamy, vytvořená ve spolupráci s výtvarníky Milošem Síkorou a Pavlem Turnovským. Vydal také prózy Hra na ohradu a Ruleta.

O smrti

Báseň Někdy někde něco je fragmentární rukopisná skladba z pozůstalosti autora, která představuje rekreativní bilancování a vzpomínání na sklonku života. Básníkův svět je plný hmotných věcí: nábytku, ulic, večerního města. Vše je ale prostoupeno pocitem tísně, pocitem nenávratného mizení. Dvorského skladba vyrůstá z nejhlubinnějších zážitků a obrazů, ale přerůstá je. Intimní vize se proměňují v kritiku světa skrze básnickou obraznost.

Skladba Někdy někde něco se stává meditací o posledních věcech člověka. Jednou velkou a znepokojivou básní o smrti, o závěrečných okamžicích života a vědomí, kdy se „tmí před očima a řádky se slévají“. Do těchto okamžiků se vlamují „absurdní“ obrazy a věty, aby nakonec vyústily ve znepokojivé zpřítomnění smrti.

Básník a esejista Jakub Řehák z rukopisného cyklu sestavil kompozici, kterou realizovali režisér Vít Vencl a skladatel Jan Trojan. Básně Stanislava Dvorského přednesl Luboš Veselý.

autor: Jakub Řehák
Spustit audio

Související