Spravedlnost je
Syn slavného otce - spisovatele, někdejší zedník a polír při obnově památek, po roce 1989 redaktor Literárních novin a současný šéfredaktor Českého rozhlasu Plzeň Ondřej Vaculík debutoval před třinácti lety prózou Stavební deník (1990). Povídkový soubor Jablko přešlé mrazem (Petrov 2003) na tuto knihu v mnohém navazuje.
Šestnáct povídek je zasazeno na sklonek normalizačního bezčasí a do prvních let budování českého kapitalismu a těží z prostředí, které Vaculík dobře zná: ze staveb, rekonstrukcí kostelů či nedobytných kanceláří památkových úřadů, kde "dělají Karlštejn a tak". Vystupuje v nich opět postava Františka, hrdiny Stavebního deníku, v několika příbězích pak autor nezastírá, že píše o sobě.
Vaculík posílá do světa zvláštní typ outsidera, vyzbrojeného nevyčerpatelnou zásobou sebeironie a morálky. Kupříkladu v úvodu povídky Den otevřených dveří vypravěč říká: Po listopadu 1989 jsem si vytyčil několik hesel: "Pravdu a zas jen pravdu", "Čestně za všech okolností" a "Jsi každému bratrem". Tři roky se podle těchto předsevzetí už snažím žít a 12. listopadu mě roztřásl pocit strašné samoty, takovou jsem nezažil ani na vojně, ale někdy, když jsem byl malý, osmiletý nebo devítiletý.
Rozčarování, zklamání, neschopnost přijmou postsocialistický pragmatismus, "lpění na banalitě všedního dne", ale i nezdolná víra v nápravu, poctivé úsilí věci zlepšovat ústící až v jakýsi "vaculíkovský" vzdor - tím vším jsou postavy povídek obdařeny. Nebo obtíženy? Čtenář váhá, zejména v případech, kdy morálka balancuje nad propastí moralizování (k čemu umělecká - a do jisté míry těžkopádná - deklarace notoricky známých pravidel, že po trávníku se nešlape a vajgly patří do popelníku?), nebo tam, kde ironie vzbuzuje přinejmenším rozpaky, jako například v povídce Spravedlivé řešení, která soubor uzavírá: v jakémsi novém výjevu tu vystupují Vaculík "tata" a syn jako ústřední postavy předávání cen za nejlepší a nejhorší knihu nakladatelství Mladá fronta.
Škoda že autor (a redaktor) nevolil úspornější vydání a vedle silných textů (Hrouda, Parlag) se tak ocitly povídky výrazně slabší. I přesto je Jablko přešlé mrazem dobrá a potřebná kniha. A není nepravděpodobné, že se při jejím psaní rojila autorovi v hlavě slova podobná těm, jakými před časem odpověděl na rozhlasovou anketní otázku "Co mne drží nad vodou?" Skromní, pracovití a nadaní lidé, kteří se mnou pracují. Bujarost přírody, která zpravidla obklopuje všechny tak truchlivě a sudetsky opuštěné památky. Spravedlnost je.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
