Spolek Kašpar uvádí Vernisáž, nadčasovou jednoaktovku Václava Havla

9. listopad 2017

Divadelní spolek Kašpar nastudoval Havlovu hru Vernisáž a dnešní premiérou pomyslně otvírá nové bytové divadlo - Klubovnu v Jindřišské ulici v Praze.

Divadelní spolek Kašpar, jehož domovskou scénou je pražské Divadlo v Celetné, letos na jaře kvůli stížnostem nájemníků opustil Bytové divadlo Ferdinanda Vaňka v pražské Vodičkově ulici. Na začátku listopadu ale otevřel ve sklepě domu v Jindřišské 23 náhradní, intimní scénu - Klubovnu. Dnes tam uvede první premiéru - jednoaktovku Václava Havla z roku 1975 Vernisáž. S nápadem inscenovat tento text přišel Lukáš Jůza, herec, který režijně debutoval v roce 2013 a pro něhož je vernisáž druhým režijním počinem.

Vernisáž

Nic na scéně nepřipomíná 70. léta, ve kterých a o kterých Havel Vernisáž napsal. Scéně, kterou připravila Petra Krčmářová, vévodí designová pohovka, dvě židličky a stůl s whiskou v luxusní broušené karafě. Na zdech je obraz gotické Madony a řada zlatých prázdných rámů. Sledujeme, jak Bedřich v podání Jana Zadražila přichází na návštěvu k Věře a Michalovi - Jitce Nerudové a Miloslavu Tichému. Ani jejich kostýmy nejsou dobové. Začíná představení - Věra a Michal ho sehrávají právě Bedřichovi.Věra a Michal se doslova předhánějí v předvádění, jak říkají kvartýru s ksichtem. Sledujeme přehlídku povrchnosti, snobství, manipulace i absurdního opakování situací… „Nadčasovost hry pro mě spočívá v tom, že jsou lidé, kteří jsou ve svých životech ztraceni a dostává se jim návodu, jak mají žít, zejména z reklam a podobně. A mají pocit, že si jím nahrazují nějakou hloubku. Bedřich, který je na návštěvě, je člověk, který si uvědomuje, že vnitřní svět chce zaplnit nějak jinak, ne konzumem,“ říká režisér Lukáš Jůza.

Divadlo v Dlouhé nahlédne do puberťáckých deníků Adriana Molea

Tajný deník Adriana Molea

Zřejmě nejznámější britský teenager se vrací na česká divadelní prkna. Retro hudební inscenaci Tajný deník Andriana Molea ve věku 13 a 3/4 uvádí Divadlo v Dlouhé.

Ačkoli Vernisáž je reflexí specifické doby, je také reflexí lidských charakterů, životů a jejich prázdnoty - a to až trýznivě aktuální. Právě na tuto nadčasovost, kladou tvůrci důraz. „Když si to přečteme čistýma očimam, v textu samotném není zmínka ani o tom, že ten, kdo je na návštěvě, je disident, ani že manželský pár by byl poplatný době. Mně ten text funguje čistě. Vím, že lidé, kteří znají Havla, to budou vnímat prizmatem té doby. Mladí diváci, kteří nebudou zatížení tím, že je to Václav Havel, to ale budou číst čistýma očima,“ dodává režisér.

Vernisáž

Lukáš Jůza vedl herce k civilnímu ztvárnění postav. Ostatně Václav Havel si vždy přál, aby se jeho hry hrály realisticky. Hereckou výzvou je pak role Bedřicha. Postavy, která prostor vyplňuje především tím, že je. Skoro nic neříká, nekomentuje, nehodnotí… „Pro mě je to grandiózní protiúkol, protože jsem herec, který trhá kulisy a má to rád. Tady je to přesný opak. A tím, jak to hrajeme nablízko, tak každé hnutí obočí má svůj význam. Nejtěžší je jeho celkový postoj, který k tomu má. Aby se to od něj odráželo a zároveň bylo znát, že všechno slyší, že nemá zavřeno,“ říká herec Jan Zadražil.

Divadlo bez diváků nemá smysl. Dokud tedy Bedřich sedí u stolu, Věra a Michal sehrávají své absurdní scénky, předvádějí mu svůj konzumní život a dokonalé manželství. Dokud ovšem Bedřich nechce odejít…

Premiéra Vernisáže v Klubovně v Jindřišské ulici v Praze je 9. 11. a 10. 11. v 19:30. 

autoři: A.Rokosová , Hok
Spustit audio