Spielbergův Ready Player One. Banální příběh a fenomenální pocta popkultuře v jednom

Z filmu Ready Player One
Z filmu Ready Player One
0:00
/
0:00

Opravdu je polibek lepší než osedlání robotického škorpiona s raketometem?

Legendě hollywoodské kinematografie, Stevenu Spielbergovi, se v posledních letech vyčítá, že už dlouho nenatočil žádnou klasiku, která by se vyrovnala jeho filmům z let osmdesátých a devadesátých. Toto, v mnoha ohledech nepravdivé, tvrzení měla zlomit adaptace banální, ale populární knihy Ernesta Clinea. Spielbergův Ready Player One: Hra začíná měl být čistokrevný blockbuster. A jak sám autor trochu alibisticky tvrdí, nemáme ho brát jako “film”, nýbrž jako “movie”. Důraz na tuto dichotomii však vzbuzuje obavy. Opravdu vznikl Svatý grál popkultury nebo do kin dorazila povrchní imitace?

Otevřená reflexe kýče dělá film snesitelnější.

Odpověď na tuto otázku vyžaduje důkladnější ponor do virtuální simulace zvané OASIS. V ní strávil většinu svého života i hlavní hrdina Wade Watts, aby unikl nehostinné realitě, která ho obklopuje. OASIS vytváří fikční svět, v němž už nerozhoduje síla nebo intelekt, ale vědomosti z oblasti populární kultury. Sen všech fanoušků, kteří doufají, že pro svou znalost kultovních filmů najdou praktické uplatnění. Do slunného virtuálního světa však pronikají pařáty zlé korporace, která chce simulaci zahltit reklamou. Jakkoliv absurdně příběh zní, Spielberg dělá vše pro to, aby působil sympaticky. Své hrdiny tak nechává ironicky komentovat to, co se v jejich okolí právě odehrává. A tato otevřená reflexe kýče dělá film daleko snesitelnější.

Z filmu Ready Player One

Ready Player One téma fikčních světů také lehce problematizuje, OASIS je sice eskapickou zábavou, ale Spielberg si dává záležet, aby do filmu propašoval varování před takovým útěkem a zdůraznil jeho následky. Jenže téma fikce versus realita je natolik doslovné, že ve výsledku působí trochu komicky. Více než dvě hodiny zaplňuje digitální prostor stovkami atrakcí, aby v závěru didakticky řekl, že realita je vždy důležitější, protože je skutečná. Ale opravdu je polibek lepší než osedlání robotického škorpiona s raketometem? V této rovině je Spielberg přesvědčivější než předloha, ale stále ne dostatečně.

Podobně paradoxně vyznívá i sledování hollywoodského studiového filmu, v němž se hrdinové snaží zabránit korporaci, aby profitovala z popkultury. Spielberg bizarní premisu čas od času shazuje absurdním vtipem nebo ironizující narážkou, ale hořké pachuti exploatace si nikdy úplně nezbaví.

Z filmu Ready Player One

Odkazy (ne)jen pro zvané

Jako diváci také víme, že odhalování odkazů na jiné filmy je vždy příjemné. Může jít o povědomou postavu, přímou citaci nebo žánrový vzorec, pokaždé dorazí pocit uspokojení, protože stvrdíme šíři vlastní kulturní encyklopedie. Ready Player One tato drobná pomrknutí tematizuje a nabízí pocit vítězství úplně každému. A právě encyklopedická povaha je jeho největší předností. Divák se nemusí bát, že si popkulturní odkazy přivlastní skupina privilegovaných, o to se Spielbergův tým bezchybně postaral. Díky tomu se zde potkává Interceptor Šíleného Maxe, DeLorean z Návratu do budoucnosti a Batmobil Adama Westa s Kubrickovým Osvícením. Na závodní dráze se objeví King Kong, na bojišti zase Mechagodzilla, Železný obr nebo Tracer z videohry Overwatch. Je jedno ve které dekádě divák vyrůstal, vybere si každý. Je zřejmé, že v rukou méně zkušeného filmaře by se takový film roztříštil na sérii samostatných výjevů, ale Spielberg vše svázal do jednoduchého narativního schématu a velice obratně střídá pompézní atrakce s dojemnými momenty a životními pravdami.

Jedná se však o lehce naředěného Spielberga, který pod náloží popkulturních odkazů těžko hledá otěže filmového kolosu, kterým Ready Player One dozajista je. V horších momentech dostaneme líně odvyprávěné a doslovné pasáže, jako bizarní úvodní montáž nebo epilog, v těch lepších pak sofistikované akční sekvence.

Z filmu Ready Player One

Póly, mezi kterými Spielberg osciluje

Hned první závod o měděný klíč dá vzpomenout na animovaného Tintina. Kamera s magickou lehkostí prolétá prostorem, střídá ohniska zájmu a dodává akci neuvěřitelné tempo občasným delším záběrem či rychlým zoomem na nově se objevivší překážku. Jenže u prvního závodu takto důmyslné stylistické hry končí. Spielberg už zbytek komponuje trochu fádně. Jako by vše ostatní zůstávalo ve stínu populárních monster, která žadoní o pozornost jen svou přítomností. Snímek povrchně rozvádí téma eskapismu, je vyprávěný jednoduše, styl působí krotce a také mu chybí hlubší uchopení nějakých specifických žánrových tradic. Ready Player One je rozkročený mezi fenomenální poctou popkultuře a banálně doslovným příběhem chlapce, který získal dívku, bohatství a porazil zlou korporaci. Mezi těmito póly osciluje a nedaří se propast překlenout.

Z filmu Ready Player One

Přes všechny tyto výtky jde o unikátní film, vyžadující specifický přístup. Schematickým narativem totiž přesouvá diváckou pozornost jinam, už si neklademe otázky týkající se vývoje příběhu, ale jedním z klíčových zdrojů potěšení se stává identifikování všech možných transtextuálních referencí. A v této rovině je potěšení z Ready Player One naprosto bezkonkurenční. Klíčovým faktorem tak zůstává, jestli je divák ochotný na jeho hru přistoupit a hledat v záplavě fikčních hrdinů Valda. Obrazně i doslova.