Song: Miriam Bayle na latin-jazzové notě

Ve srovnání s předešlým eponymním albem z roku 2010 obsahuje nová nahrávka tři její autorské kompozice; aranžérsky se podepsala pod všechny skladby. Akustické nástroje propojuje v některých skladbách s elektronickými zvuky. Katka Soukupová, manažerka Miriam Bayle, přispěla svojí kompozicí „Song“, která se stala i titulní skladbou.

Polovina repertoáru CD pulsuje v latino-amerických groovech. „Baví mě brazilské rytmy a perkuse. Na albu na ně hraje Vít Halška ve spojení s bubeníkem Dano Šoltisem. Oba jsou to osobnosti, živly, které když spolu hrají, dokážou se doplňovat, cítí se navzájem a vytváří za mnou šílený tlak, který je mým velkým motorem a inspirací,“ říká Bayle.

Kromě angličtiny a portugalštiny můžeme v jedné skladbě slyšet i rodnou slovenštinu Miriam. „Text k mé písni Tango napsala Mirka Ábelová, slovenská autorka. Ve spolupráci s ní bych ráda pokračovala a v budoucnosti třeba vydala čistě autorské album se slovenskými texty.“

Spolu s Miriam (zpěv, doprovodné vokály, piano, klávesy) se natáčení zúčastnili Tomáš Jochmann (piano, klávesy), Petr Dvorský (kontrabas, baskytara), Dano Šoltis (bicí), Vít Halška (perkuse) a jako hosté Rostislav Fraš (sopránsaxofon) a Adam Tvrdý (akustická a elektrická kytara).

Se svolením časopisu Harmonie publikujeme úryvek z delšího interview, které s Miriam Bayle pořídil Milan Tesař. Vychází tento týden:

Album otevírá píseň O Bôto od Antonia Carlose Jobima. Proč jste se rozhodla desku otevřít právě brazilskou písní?

Asi polovina skladeb na albu souvisí s brazilskou nebo latinskoamerickou hudbou. Je tam Don’t Explain, Jogral, trochu latino náladu má i zmíněný Song, stejně jako moje Tango. Skladbu O Bôto, která zazněla už ve Fenoménu scat, jsem doplnila svými doprovodnými vokály. Hodně jsem si s ní pohrála a mám z ní radost.

Miriam Bayle: Song|foto: Ondřej Potyka, Renata Hasilová

Na albu máte zdvojenou rytmiku, což není nic neobvyklého. Jak si Vít Halška a Dano Šoltis rozdělují role?

Všechny písně na albu jsem aranžovala já, ale bicí a perkuse do not nezapisuji. Mám nějaký nápad, jak by měla skladba rytmicky fungovat, patterny, které slyším v hlavě. Ty chlapcům zazpívám nebo zatleskám. Je úžasné, jak se oni dva dokážou doplňovat. Není mezi nimi žádné velké dohadování, navzájem se ctí, cítí a doplňují.

Na basu na albu hraje Petr Dvorský, který letos slaví 50. narozeniny. Jak se vám s ním spolupracuje?

Petr je velmi fajn jako člověk, je spolehlivý, zodpovědný, dobře se mi s ním pracuje. Je také velmi tvárný, na novém albu jsem jej dokonce donutila, aby oprášil baskytaru. Mně se totiž baskytara jako nástroj velmi líbí a čím dál víc ji do písní prosazuji. Na koncertech Petra alternuji s Pepou Fečem, který je ve hře na baskytaru mistr.

Saxofon, na který hraje Rostislav Fraš, se nakonec na albu objevuje jen v několika skladbách. Podle čeho se rozhodnete, že saxofon do písně patří?

Sopránsaxofon se mi hodil například do skladby Snenie, kterou jsem napsala již dříve. Je to taková mlhavá vzpomínka. A tak jsem zavolala Rosťovi, který hrál i v projektu Fenomén scat. Podobně se mi saxofon hodil do Tanga. Ten nástroj tam při aranžování slyším. Taky kytaru, na kterou ve čtyřech skladbách jako host hraje Adam Tvrdý.

Plnou verzi rozhovoru čtěte v květnovém čísle měsíčníku Harmonie.