Sólisté (2/10)

03273559.jpeg

On-line do pondělí 22. prosince 2014.


Současná polská básnická generace se potýká se zcela praktickým problémem: básníci a čtenáři poezie, jako v mnoha jiných zemích, se stávají elitním, uzavřeným spolkem. Sestup z Parnasu staví básníky před zcela praktické otázky: Publikovat v časopisech? Vydávat své sbírky v elektronické, nebo papírové podobě? Jaký postoj zaujmout k mnoha festivalům a různým literárním cenám?

Někteří se tváří v tvář europeizaci obracejí ke zkušenosti svého regionu, jako slezští básníci ze skupiny Na Divoko, jiní naopak navazují na postmoderní světové diskursy. Důvěrná sdělení se tentokrát zaměří na současnou polskou poezii, básníky mladší a střední generace, kteří se narodili v sedmdesátých a osmdesátých letech dvacátého století a debutovali na přelomu tisíciletí.

Jako první dostane slovo Ryszard Krynicki, básník takzvané Nové vlny, která se vzepřela komunistickému jazyku. Jeho generace stála před zcela odlišnými výzvami než ta dnešní.

O literárních časopisech a jejich krizi hovoří básník Roman Honet. Nakladatel Artur Burszta, šéf největšího polského vydavatelství zaměřeného na poezii Biuro Literacké, však optimisticky dokazuje, že básnické sbírky se stále prodávají. Knihy, noviny i časopisy postupně přecházejí do elektronické podoby. Poezie se zatím této formě brání - básnická sbírka stále zůstává především artefaktem.

Slezsko vždy patřilo k svébytným regionům. Zrodilo také jednu z mála současných polských básnických skupin: „Na divoko“ - Na dziko. Zde se setkává česká a polská strana hranice. S Varšavou jsou spojeny dva kritické a autorské proudy. Neolingvisté prohlašují, že „originál neexistuje a nikdy neexistoval“ a eko- poetika zase naznačuje, že význam každé básně má v rukou především čtenář.


Účinkuje: Milan Kačmarčík

Připravila, hovoří a komentáře čte: Lucie ZakopalováSpolupráce na pořadu: Jiří Vondráček

Spustit audio
autor: Tvůrčí skupina literárně-dramatické tvorby