Solaris: Člověk nechce poznávat nové věci, ale jen rozšiřovat hranice světa, který zná

8. leden 2018

Vědeckofantastický román polského spisovatele Stanisława Lema z roku 1961 – Solaris – zaujal další český divadelní soubor.
6. ledna ho v autorské adaptaci uvedlo Divadlo Spektákl ve Studiu Švandova divadla na Smíchově. Více než problém porozumění mezi rozdílnými formami života zajímá režiséra Jana Holce a dramaturga Davida Košťáka střet člověka s neuchopitelnou a nepojmenovatelnou skutečností.

Psycholog Kris Kelvin je povolán na vesmírnou stanici na planetě Solaris, aby vysvětlil podivné chování posádky – vědců Snauta, Sartoria a Gibariana. Brzy se ale začnou v prostředí vesmírné stanice dít věci, které ani on není schopen svým rozumem uchopit. Tím zásadním momentem je pak znovu setkání s jeho životní partnerkou Hary. O to podivnější proto, že Hary před nějakým časem na Zemi spáchala sebevraždu. 

Střet člověka s rozumem a jen těžko pojmenovatelnou skutečností je podle autorů dramatizace románu Solaris hlavní téma stejnojmenné inscenace.

Solaris

Vznik divadelního scénáře přiblížil režisér Jan Holec.

Museli jsme se vyrovnat s tím, že román má několik vrstev, tudíž jsme museli zvolit cestu, kterou dramatizaci povedeme. Ale v zásadě jsme se pak drželi struktury románu, který je navíc obohacen vědeckými pasážemi. Ty jsme se museli pokusit zhutnit tak, aby byl divák stále schopen se v ději zorientovat.

Solaris je planeta pokryta z 98 % oceánem gelové hmoty. Atmosféra planety je silně jedovatá, tedy vylučuje veškerý život na ní. Jak ve svém divadelním uchopení vysvětluje planetu Solaris dramaturg David Košťák?

Podle mě je Solaris zhmotněné podvědomí, které nám nastavuje zrcadlo a ukazuje nám věci, které jsme už dávno chtěli zapomenout. Těch se ale nelze zbavit, stále se vrací a Solaris nás pak nutí se s nimi konfrontovat. To, co mi přijde zajímavé, je, že postavy románu i naší adaptace jsou vědci, kteří jsou schopni uvažovat jen striktně racionálně. Najednou se ale setkávají s něčím, co sice můžou do nekonečna zkoumat, ale nikdy to nepoznají. V tom podle mě spočívá jejich životní frustrace. V románu říká jedna z postav, že člověk nechce poznávat nové věci, ale chce jen rozšiřovat hranice světa tak, jak ho zná. Myslím, že to je základní lidská hybris.

Podle režiséra Jana Holce představuje Solaris něco nedotknutelného, něco, co nás přesahuje a po čem prahneme, ale naše lidská omezenost nám neumožní se k tomu přiblížit. Jsou to tajemství, která se hlavnímu hrdinovi Krisi Kalvinovi odhalují a on se s nimi musí konfrontovat. Jde o konfrontaci jeho se sebou samým, se svým vlastním podvědomím.“

Solaris

V inscenaci se objeví stálí spolupracovníci Divadla Spektákl - Jáchym Kučera a Lukáš Černoch. Soubor ale oslovil pro inscenaci i nové tváře. Krise Kalvina proto hraje Jiří Štrébl a jeho partnerku Hary Elizaveta Maximová.

Slavný technothriller Solaris inspiroval i řadu filmařů. Autorem snad nejslavnějšího filmového pojetí z roku 1972 byl Andrej Tarkovskij. A tento film byl inspirací i Divadlu Spektáklu při práci na divadelní adaptaci. Žánr sci-fi podle tvůrců inscenace vybízí k důrazu na práci s technologiemi, proto v inscenaci využívají živé videoprojekce a videomapping.

Spustit audio