Sokolovo. Legendy a skutečnost

11. březen 2020

Autentická svědectví přímých účastníků bitvy u Sokolova v unikátní dokumentární kompozici. Jak skutečně probíhala bitva u Sokolova, kdo byl Otakar Jaroš a jak zemřel? Odpověď hledali autoři u přímých účastníků, generálů Miroslava Šmoldase a Oldřicha Kvapila, plukovníků Nikolaje Kubariče a Marie Kvapilové-Pišlové. Jejich vzpomínky doplňuje vojenský historik Eduard Stehlík. Poslouchejte on-line po dobu jednoho týdne po odvysílání.

Připravili: Blanka Stárková a Miloš Doležal
Hudební spolupráce: Jiří Teml
Technická spolupráce: Pavel Dejmek
Autor přednášky: Eduard Stehlík
Připravili: Blanka Stárková, Miloš Doležal
Natočeno: v roce 2003

V únoru 1942 se v Buzuluku začala formovat československá vojenská jednotka v Sovětském svazu. Českoslovenští vojáci poprvé vystoupili na východní frontě 8. 3. 1943 v bitvě u Sokolova. Po dlouhá desetiletí se pak psalo o slavném vítězství a o mrtvých vojácích jako o prototypech socialistického člověka. Po roce 1990 se pro změnu tvrdilo, že naše jednotka u Sokolova prohrála na celé čáře a stala se pokusným králíkem Sovětů. O tom, jak se stateční Češi a Slováci dostávali za hranice, aby bojovali za svobodu obsazené vlasti, proč zůstali v Sovětském svazu, jak se utvářela jednotka v Buzuluku, jak skutečně probíhala bitva u Sokolova, vypráví dokumentární kompozice Blanky Stárkové a Miloše Doležala.

K bitvě u Sokolova se v rozhlasovém archivu zachovalo jen několik málo záznamů. Podávají selektivní, avšak výmluvné svědectví svého druhu. Nejstarší je reportážní záznam slavnostního večera k 5. výročí sokolovské bitvy. Konal se v květnu 1948, jen krátce po únorovém převratu. Nad pódiem čte tehdejší reportér nápis „Sokolovo – Bachmač – Zborov“, který ještě odkazuje k legionářské tradici, v projevu však znějí slova o „živlech reakčních mezi sokolováky“, o tom, že „zakuklení reakčníci pohořeli tenkrát a pohořeli i v těchto dnech.“

Další zachovaná reportáž je z jara 1968. Ludvík Svoboda tu na jiném slavnostním večeru, před Dubčekem a Novotným, veřejně zahrnuje do téže věty – po mnoha letech zřejmě poprvé – příslušníky východního i západního odboje, a také španělské interbrigadisty. Po předlouhé době, kdy oficiálně existoval jen východní odboj, opatřený příslušnou stranickou nálepkou, to byl průlom. Trval krátce. Svědčí o tom i rozhlasový archiv. V dochovaném pořadu z roku 1971, tedy z počátku tzv. normalizace, je Otakar Jaroš nazván „mladým komunistou“. Mohl snad Hrdina SSSR nebýt komunistou? Nuže – nebyl.

Ludvík Svoboda

Ideologická legenda neodpovídá skutečnosti ani v případě mnoha dalších vlastenců, kteří po 15. březnu 1939 odešli bojovat za svobodu okupovaného Československa a průběh počínající války je zavedl na území Sovětského svazu. Další se připojovali tam. Jak to tedy bylo?

autoři: Blanka Stárková , Miloš Doležal
Spustit audio