Sofoklés: Král Oidipús. Slavná antická tragédie s Ivanem Trojanem v titulní roli

5. červen 2021

Ivan Trojan jako Oidipús v nejznámějším zpracování starořeckého mýtu o krutém životním údělu muže, který nevědomky zabije svého otce a ožení se s vlastní matkou, aby se tak naplnila strašná předpověď delfské věštírny... Dále účinkují Taťjana Medvecká, Jiří Štěpnička, Ilja Racek a další. Poslouchejte on-line po dobu jednoho měsíce po odvysílání.

Rozhlasová úprava a režie: Hana Kofránková
Osoby a obsazení: Oidipús (Ivan Trojan), Iokasté (Taťjana Medvecká), Kreón (Jiří Štěpnička), Teiresiás (Ilja Racek), Korintský posel (Alois Švehlík), Laiův pastýř (Josef Somr), Diův kněz (Petr Pelzer), Oidipúv posel (Lukáš Hlavica), náčelník sboru (Boris Rösner), Chór: Marie Marešová, Robert Sättler, Jiří Schwarz, Jana Franková, Jan Vlasák, Jiří Hromada, Jiří Klem, Eva Režnarová, Jaroslav Someš a další
Dramaturgie: Hynek Pekárek
Překlad: Petr Borkovec, Matyáš Havrda
Hudba: Petr Mandel
Natočeno: v roce 2003

Sofoklova tragédie Král Oidipús je jedním z nejhranějších textů antického divadla. Starořecký dramatik hru začlenil do širšího tzv. Thébského cyklu. Příběh o králi, jehož osud je zatížen nevědomou vinnou, uvedl v rámci athénské dramatické soutěže konané pravidelně v čase Dyonísií – athénských náboženských svátků – kolem roku 429 př.n.l. Traduje se, že v této soutěži nejméně dvacetkrát zvítězil. Se svou nejlepší hrou se však umístil až na druhém místě za dramatikem Filoklésem.

Dalším osudům nešťastného Oidipa se Sofokles věnoval i ve své hře Oidipús na Kolóně, kde sledoval jeho strastiplnou cestu po vyhnání z Théb. Vlastní rukou oslepeného vladaře doprovázela dcera Antigona na jeho pouti na místo smrti – pahorek Kolonós poblíž Athén.

Oidipus Ivana Trojana je ztělesněná nevinnost a nevědomost.
Petr Pavlovský

Pro inscenaci režisérky Hany Kofránkové z roku 1993 vybrala dramaturgie nový překlad filologa Matyáše Havrdy a básníka Petra Borkovce. Inscenace vyšla o čtyři roky později na CD a kritik Petr Pavlovský ocenil její kvalitu těmito slovy: „...v žádném divadelním nastudování si nelze představit tak dokonalé provedení chórových partií, rozdělených nejenom do polosborů – ženského a mužského –, ale odvážně proložené též sólovými výkony jejich členů. Vše ale slouží tomu hlavnímu: významu, nesenému strhujícím emocionálním výrazem. Oidipús Ivana Trojana je ztělesněná nevinnost a nevědomost, která ‚hříchu nečiní‘. Avšak již v prvním dialogu s Teiresiem (uměřeně patetický Ilja Racek), který, ač věštec, nejprve odhaluje minulost a přítomnost, dopouští se protagonista pyšného překročení míry. První kamínky laviny podezření se uvolnily a zoufalý hrdina začíná až patologicky podezírat a obviňovat kdekoho ve svém okolí.“

Spustit audio

Související