Socha Masaryka na Žižkově náměstí v Olomouci má pohnuté osudy. Zasáhli do nich nacisté i komunisté

26. říjen 2018

Pomník prezidenta T. G. Masaryka před pedagogickou fakultou se stal nedílnou součástí olomouckého veřejného prostoru. Jen málokdo si však vzpomene na pozoruhodné osudy této sochy, která musela být vyrobena znovu poté, co ji dějiny dopřály jen krátkou dobu existence.

Už krátce po roce 1918 se začaly objevovat v Olomouci záměry vytvořit důstojný pomník prezidentu Osvoboditeli. Chyběly však prostředky. Ve 20. letech vznikl sbor pro postavení pomníku, který se pro svůj plán snažil získat dostatek financí. Dlouho se to však nedařilo.

Základní kámen z roku 1930

Až v roce 1930 byl 7. března, v den Masarykových osmdesátin položen základní kámen pomníku. Pro jeho stavbu bylo zvoleno prostranství před budovou Divizního velitelství. Místo vytipoval a jeho úpravu navrhl významný český funkcionalista architekt Jaroslav Fragner. Po válce se věnoval například úpravám historických objektů, například pražského Karolina či betlémské kaple.

Přestože peníze na odlití sochy T. G. Masaryka stále nebyly k dispozici, byl postaven pomník a byl také vybrán autor výtvarného zpracování sochy. Přestože v té době ve městě bydlel například Julius Pelikán, který podobné sochy na mnoha místech realizoval, volba padla na rodáka z Nového Města na Moravě Vincence Makovského. Tento muž, jehož tvorba oscilovala mezi surrealismem a realismem, byl osloven v době, kdy se v jeho ateliéru sešly zakázky hned na tři naprosto odlišné Masarykovy pomníky.

Podstavec bez sochy

V roce 1937 tak vytvořil nejen velmi střízlivou sochou prezidenta Osvoboditele pro Humpolec, Mělník a Bystřici nad Pernštejnem, ale rovněž bustu pro Prahu. K tomu pak přibyla socha tvořená pro Olomouc.  Socha s kabátem přehozeným přes ramena, kloboukem v ruce a jakýmsi dokumentem stočeným do ruličky představuje prezidenta v civilnější podobě, bez zbytečné pompy.

Logo

Jenže do okupace Československa, kdy do Olomouce přišla německá vojenská správa, byl zhotoven pouze podstavec pomníku. Socha byla sice v modelu, odlít se ji však nepodařilo. Zajímavé je, že 24. dubna 1939 se při vzpomínce na prezidenta Masaryka sešli olomoučtí občané právě u tohoto podstavce budoucí sochy. Pamětníci vzpomínají, jak bylo celé náměstí poseto květy. Okupační správa kupodivu nezasáhla, záhy po vypuknutí války v roce 1940 však byl podstavec pomníku odstraněn.

Po válce se zodpovědné orgány začaly zasazovat o dokončení pomníku. Bohužel opět pozdě. K opětovné instalaci pomníku na Žižkově náměstí došlo až 28. října 1948. Socha zde existovala opravdu jen krátce. V roce 1953 byla na příkaz orgánů KSČ stržena a zničena.

Obnova až za Havla

Naštěstí se však dochoval sádrový model sochy. V roce 1992 byla podle tohoto modelu pražskou kovolijeckou dílnou Ondřeje Špačka odlita do bronzu kopie sochy. Ta zdaleka není malá. Měří necelých devět metrů a váží téměř tunu. Odhalení kompletního pomníku prezidenta Osvoboditele se tak mohl zúčastnit jeho po letech první demokraticky zvolený nástupce Václav Havel.

Od 7. března 1993 tak zádumčivý pohled prvního prezidenta státu Čechů, Moravanů, Slezanů a Slováků shlíží na studenty přicházející do budovy, která dnes namísto vojska slouží výchově pedagogů. A snad mu to dělá radost.

autor: kbz
Spustit audio

Více o tématu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.