Sníh, nebo pláž?

22. prosinec 2005

Zima a jiskřivý sníh, stromeček a teplo u kamen, vánočka, kapr, cukroví, dárky, cesta na půlnoční zasněženou krajinou - to jsou pravé Vánoce, řekl by asi každý z nás. A Vánoce bez sněhu považujeme tak trochu za křivdu.

Dovedete si ovšem představit, že na jižní polokouli jsou Vánoce v nejžhavější části roku? Že jimi začínají letní prázdniny, že u moře začíná plážová sezóna? Vánoce si tam nedovedou představit bez květin, bez horkých večerů.

"Nedovedla bych si představit Vánoce, kdyby mělo být opravdu takhle," řekne černá maminka u tropického moře a ukazuje přitom na obrázek zasněžených smrčků, "na půlnoční se přece musí jít tropickou nocí za zvuků rachejtlí."

"Nedovedla bych si představit Vánoce za čtyřicetistupňového vedra. Vždyť Vánoce - to znamená pohodu domova, i když je venku sebevětší zima," řekne stejně stará maminka u nás.

Co tedy patří k Vánocům? Sníh, nebo dovolená na pláži? Patří k nim výhradně jediné - poselství pastýřům, které pozítří v noci zazní v desítkách tisíců křesťanských kostelů na celém světě: "Zvěstuji vám velikou radost!" A důvod té radosti, důvod těch rachejtlí v tropických nocích i tichého štěstí domácího tepla, když za okny přituhuje? Jediný důvod: "Dnes se nám narodil Spasitel - Kristus Pán." A další místa bible tuto vánoční radost ještě dále zdůvodňují: "Projevila se Boží dobrota, která přináší spásu všem lidem," píše apoštol Pavel Titovi. "Lid, který chodil ve tmě, vidí veliké světlo," prorokuje Izaiáš už 8 století před Kristovým narozením.

Je tomu opravdu tak? Neusvědčuje nás současná situace z nepravdy? Vždyť se přece setkáváme denně s tolika temnými stránkami světa, a přece Spasitel se narodil už před 2000 lety...

Připomeňme si něco důležitého: příchod Božího Syna nezahnal ihned temnoty světa, temnoty noci, ale postavil do této temnoty veliké světlo. Znáte přece různá ztvárnění betlémské scény, víceméně stejná ve všech uměleckých slozích: v temné stáji leží v jeslích Božské Dítě jako jediný zdroj světla. Jeho lesk ozařuje okolí a také obličeje těch, kteří jsou v blízkosti Dítěte - Marie, Josefa, pastýřů. Ani oni nejsou zcela ve světle, jen jejich oči jsou plny světla. Noc sice zůstává, ale není v ní neproniknutelná temnota a strach, je v ní naděje tohoto Božího Světla. Proto se smíme radovat z tohoto vánočního poselství nejrůznějším možným způsobem. Je rozumnější zapálit vlastním úsilím malé světlo ve světě než naříkat nad temnotou. Jsme realisté: víme o noci, o temnotě světa, ale víme také něco o Světle a radujeme se z něho. A pak už je vlastně jedno, zda-li radostné poselství o této skutečnosti prožíváme na sněhu či na pláži!

autor: Prokop Siostrzonek
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová