Sněz tu žábu! Režisérka Linda Dušková v Česku prosazuje francouzské experimentální divadlo
Divadelní režisérka Linda Dušková svůj život dělí mezi Českou republiku a Francii, kam před sedmi lety zamířila na umělecký doktorát v oboru režie. V obou zemích umělecky vede dva festivaly – ve Francii divadla českého a v Česku divadla francouzského. I o tom ve Vizitce mluvila s Veronikou Štefanovou.
Francouzština okouzlila Lindu Duškovou už na střední škole. Do Francie se opakovaně vracela, až se tam v jeden moment rozhodla odstěhovat. V současné době se ale musí vyrovnat se zavřenými hranicemi. „Na situaci se snažím hledat alespoň něco pozitivního. Zrovna teď jsem ráda v Praze. Zavřené hranice totiž způsobily, že byl zrušený jeden z mých francouzských projektů. Karanténa mi pomohla uvědomit si, že jsem v té správné zemi.“
Francie Lindě Duškové přesto chybí. „Každý, kdo někdy vycestoval do cizí země s tím, že se tam usadí, mi dá za pravdu, že se ocitne v takzvaném dvojdomově. Když jsem tady, chybí mi Francie, když jsem ve Francii, chybí mi Čechy,“ konstatuje.
Zároveň přiznává, že kromě francouzského jazyka má ráda i francouzskou mentalitu. Francie jako taková jí ale k srdci tolik nepřirostla a stejný je její vztah k hlavnímu městu. „Paříž je příliš saturované město, děje se tam toho každý den opravdu hodně. Jsem hyperaktivní člověk, a když mám příliš mnoho podnětů, nedokážu si odpočinout. To město mi v tomto ohledu připadá trochu nemocné. Proto mám raději Prahu, tady se toho děje tak akorát.“
Studium ve Francii jako bohatý zdroj inspirace
Linda Dušková se ve Francii tři roky věnovala uměleckému výzkumu v oblasti divadelní režie, který završila doktorátem na Conservatoire Nationale Supérieur d’Art Dramatique. Disertační práci nazvala Image et conscience – Obraz a vědomí. „Tento typ studia a výzkumu je opravdu výjimečný,” vysvětluje. „Funguje to asi tak, jako kdyby se v Praze propojila Filmová i Divadelní akademie múzických umění společně s Akademií výtvarných umění, UMPRUM a Akademie věd. Takové zaměření mi nabízelo řadu příležitostí a inspirace. Mohla jsem zároveň s divadlem studovat fotografii a také režírovat koncert mé kamarádce hudební skladatelce pro bienále v Benátkách.“
Z Francie si Linda Dušková odskočila do USA na Massachusetts Institute of Technology, kde se setkala s roboty šermujícími dřevěnými meči, kteří se učili hrát commedii dell'arte.
Francouzské divadlo v Česku
Dlouholetý pobyt ve Francii Lindu Duškovou přesvědčil o tom, že stojí za to vztahy mezi českou a francouzskou divadelní kulturou prohlubovat. Činí tak už šest let v rámci projektu Sněz tu žábu, což je festival současného francouzského divadla a dramatiky. Jeho názvem se festivalový tým pokouší rozbourat stereotypy a klišé, v rámci kterých o Francii v Česku smýšlíme.
Čtěte také
„České publikum na francouzské divadlo, nebo spíše u nás uváděné francouzské hry, chodí. Ale na trochu jiné, než které sem vozíme my. Jedná se povětšinou o dobře napsaná hry, ale spíše bulvárního charakteru pro komerčně orientované scény. Našim cílem je prezentovat současnou experimentální francouzskou divadelní tvoru ve všech formátech a žánrech,” vysvětluje. Šestý ročník mohou zájemci sledovat on-line od 14. do 17. května 2020.
Proč se Linda Dušková rozhodla v divadle uchopit problémy lidské duše? Jakým způsobem v divadle zpracovává dokumentární postupy? Co si může dovolit v českém divadle a přes co už v tom francouzském nejde vlak? A co dělá, když zrovna není v divadle? Poslechněte si celou Vizitku.
Nejposlouchanější
-
Benzína Dehtov. Ondřej Vetchý a Václav Neužil v Pýchově černé komedii o životě hrou a hře o život
-
Marguerite Durasová: Milenec. Skandální příběh zakázané lásky zámožného Číňana a francouzské dívky
-
Zemřel spisovatel Vladimír Páral. Poslechněte si jeho vyprávění ve vltavských Osudech
-
Lev Nikolajevič Tolstoj: Vojna a mír. Epochální dílo a společenská kritika z napoleonských válek
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.



