„Snažili, aby hlavním tématem nebyl holokaust, ale nešlo to jinak.“ Kniha Až do sto dvaceti let představuje stoleté členy židovské komunity

11. březen 2026

Tradiční židovské přání k narozeninám „Až do sto dvaceti let!“ symbolizuje ideál dlouhověkosti, naplnění životního úkolu a dovršení existence. Stejnojmenná publikace přináší fotografie Jindřicha Buxbauma zachycující muže a ženy, kteří překročili věkovou hranici 100 let a jejichž životní dráha byla spojena s tragickou zkušeností šoa. O koncepci knihy si Šárka Jančíková povídala se spoluautorem a juadistou Danielem Soukupem, který příběhy spojuje s dalším kulturním kontextem.

„Nápad zachytit portrétní fotografie stoletých seniorů z židovské komunity se zrodil v hlavě fotografa Jindřicha Buxbauma, který už dvě dekády dokumentuje židovskou komunitu v České republice i za jejími hranicemi,“ vysvětluje spoluautor Daniel Soukup. „Pravidelně se setkává s přeživšími a seniory, většina z nich prožívá své stáří v domech sociální péče. A tak se zrodil nápad vytvořit kolekci portrétních fotografií osob, které dosáhly sta let,“ dodává.

Fotografie z knihy Až do sto dvaceti let

„Soukup společně s Buxbaumanem spolupracovali již na dvou předchozích knihách. Zatímco fotograf se s lidmi setkával osobně, Soukup je nenavštěvoval a krátké medailonky psal zejména na základě archivních materiálů. Zachoval si tak potřebný odstup. „Fotografie jsou autentičtější výpovědí než texty,“ míní Soukup.

„Jakkoliv jsme se snažili, aby hlavním tématem nebyl holokaust, ale nešlo to jinak,“ doplňuje spoluautor. „Zkušenosti z druhé světové války a perzekuce Židů v českých zemích a na Slovensku nelze obejít, jsou to klíčové okamžiky, které ovlivnily celé životy osob vyobrazených v knize i jejich dětí,“ uzavírá Soukup.

Spustit audio

Mohlo by vás zajímat

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.