Smyslem života je učit se milovat, říká americký spisovatel Brendan Kiely

2. srpen 2018
Brendan Kiely

Téma masivního zneužívání dětí ze strany amerických katolických kněží otevírá v knize Zimní evangelium spisovatel Brendan Kiely. Autor, který se ve svém díle věnuje převážně sociální problematice amerických teenagerů, nám svůj románový debut přiblížil v rozhovoru.

V knize, za kterou jste získal několik významných literárních ocenění, jste se vrátil k jednomu z největších skandálů novodobých amerických dějin: sexuálnímu zneužívání dětí ze strany katolických kněží. Co konkrétně vás přivedlo k tomuto tématu?

Důvod, proč jsem tuto knihu začal psát, nejlépe vystihuje jeden postřeh mojí babičky. Pocházím z rodiny přistěhovalců, irských katolíků, a když kniha vyšla, byl jsem oprávněně dost nervózní z toho, co na ní moji nejbližší řeknou. Babička, která je nejstarším členem rodiny, si tehdy napsala na Facebook: „Brendane, Tvoje kniha mi připomíná Šalamouna, který úpěnlivě prosí Boha, aby ho vyslyšel…“. Moje babička se tehdy dotkla podstaty, toho nejhlubšího důvodu, proč jsem cítil potřebu tento příběh psát. V roce 2002 jsem sledoval zprávy právě v momentě, kdy bostonský „Globe“ přišel s kauzou neobyčejně rozsáhlého zneužívání dětí a mladistvých kněžími katolické církve. Všichni jsme věděli, že v církvi se toto děje, ale nikdo z nás netušil, že se to děje v takovém rozsahu. Byl jsem otřesen. To první, co mi běželo hlavou, nebylo pranýřování nebo démonizování církevní instituce. Ze všeho nejdřív jsem si kladl otázku - jak teď budeme schopni obnovit jejich pojetí lásky? Jak restaurujeme jejich víru v lásku, její prožívání, když byla tak brutálně narušena, poškozena? Proto jsem se v Zimním evangeliu rozhodl vyprávět příběh zneužitého chlapce, který se pokouší znovu získat důvěru v život, snaží se pro sebe vybudovat nové pojetí lásky.

Brendan Kiely

Na Zimním evangeliu je mimo jiné zajímavé právě to, že jste v něm obžaloval nejen samotné pachatele, tedy kněží, ale i celou americkou společnost, která takovým činům často tiše přihlíží a přivírá nad nimi oči. Přišel jste na to, proč je americká společnost k tak závažným problémům lhostejná?

Myslím si, že pro většinu lidí je těžké přijmout, když se v jejich okolí děje něco trestuhodného. Je pro ně těžké připustit si to a především za to přijmout odpovědnost. A to je to, co bychom všichni měli dělat, protože činy, které popisuji v Zimním evangeliu, se bohužel dějí na celém světě. V knize se snažím ukázat, že tíha viny nespočívá jen na ramenou církve, která včas neodhalila, co se v ní děje. Mluvím o tom, že vinni jsou také rodiče, přátelé a učitelé obětí, kteří často vidí nebo vnímají, že se něco špatného děje, že něco není v pořádku, ale přesto nad tím přivírají oči.

Anorexie je zápas s démonem, říká autorka románu Florencie v extázi Jessie Chaffee

Jessie Chaffee

Mladá Američanka Hannah přijíždí do Florencie s bolestným tajemstvím: zotavuje se z vážné poruchy příjmu potravy, kterou po léta trpěla, a pokouší se v Itálii začít nový život.

Po Zimním evangeliu jste společně s afro-americkým spisovatelem Jasonem Reynoldsem napsal knihu All American Boys, ve které jste se zaměřili na další palčivé téma současné Ameriky: problém rasismu a policejní brutality. Jak rozšířený je v současné Americe rasismus?

Rasismus je bohužel stále živé téma. Problém podle mě spočívá v tom, že Spojené státy nikdy úplně nepřevzaly odpovědnost za rasismus a všechny rasistické činy, kterých se Američané ve svých dějinách dopustili. Nevyrovnali jsme se s tím, že rasismus a otroctví jsou hluboce zakořeněny v základech naší společnosti. Jako národ jsme absolutně selhali ve snaze převzít odpovědnost za to, kolik utrpení a zkázy jsme způsobili. Bylo by naivní myslet si, že když se tolik století národ dopouštěl takové míry útlaku a tyranie, tento problém jednoho dne sám od sebe zmizí. To je skutečně nemožné. Nevyřešili jsme minulost, a i proto je problém rasismu v americké společnosti stále živý. V knize All American Boys jsme se pokusili problém rasismu nahlédnout ze dvou perspektiv – perspektiv obětí i pachatelů. I proto jsem byl rád, že knihu mohu psát s Jasonem Reynoldsem, protože on mohl přispět svou vlastní zkušeností, mohl svědčit o tom, co to znamená neustále podléhat rasistickým útokům ze strany většinové bílé společnosti. Já jsem pak psal o perspektivě bílých lidí. Ptal jsem se sám sebe, proč jsme k rasismu kolem nás tak lhostejní, a proč svými každodenními aktivitami a postoji rasismus dokonce podporujeme nebo legalizujeme.

V této knize se snažíte povzbudit mladé čtenáře k tomu, aby zjistili, kým jsou a za čím si mají stát. K čemu konkrétně jste je chtěl motivovat?

Myslím si, že jeden z důvodů, proč kniha All American Boys může být prospěšná nejen mladým čtenářům, ale čtenářům všech věkových skupin je, že nabízím srozumitelný jazyk sociální zkušenosti. Chtěl jsem čtenáře přimět k zamyšlení nad tím, proč se my všichni, každý z nás, podílíme na budování systému společenského útlaku.

Stroj na mír je flirt se steampunkem i fantasy, říká o svém románovém debutu Özgür Mumcu

Özgür Mumcu

Turecký spisovatel a novinář Özgür Mumcu patří k nejvýraznějším kritikům nedemokratických praktik v současném Turecku. Syn slavného investigativního novináře Uğura Mumcu, který byl v roce 1993 zavražděn, přijel na festival Měsíc autorského čtení, kde představil svůj románový debut „Stroj na mír“. Nejen o něm mluvil s Markétou Kaňkovou.

V další knize – románu The Last True Love Story – se mladým lidem snažíte říct, že smyslem života je učit se milovat. Co přesně jste chtěl mladým lidem říct o lásce? A v čem podle vás spočívá umění milovat?

Když se mě ptáte na tuto otázku, mám trochu slzy v očích, protože příběh této knihy se zakládá na skutečných událostech, začal jsem ji psát, když můj děda umíral na Alzheimerovu chorobu. V této knize jsem chtěl zachytit a vyjádřit to, o co se snažím ve svém každodenním životě: být lepším člověkem, lepším přítelem, lepším partnerem, lepším učitelem. A to tak, že se snažím být lepším, oddanějším posluchačem. Jsem přesvědčen o tom, že pokud nemáme trpělivost a nevěnujeme našim bližním dostatečnou pozornost, sami nic nezískáme, ničemu se neučíme. Myslím si, že jediné, na čem v životě opravdu záleží, je umět se oddat jinému člověku, umět se darovat. A tato schopnost podle mě začíná u naší schopnosti se druhému otevřít, naslouchat. Když nenasloucháme, nebudujeme prostor pro partnerství. A když nebudujeme partnerství, nemůžeme mít ani lásku. Láska – alespoň v mém pojetí - vychází právě odsud.

Knihu vydalo nakladatelství Argo.