Slzy věcí jsou výbor z existenciální tvorby Josefa Suchého

11. březen 2014
03079817.jpeg

Poezie patřila k životu Josefa Suchého bytostně, byla pro něj místem jistoty, oporou vůči vnějšímu světu, byla mu záštitou a smyslem existence. Výbor z básníkovy tvorby vychází v knižní podobě v nakladatelství Barrister & Principal pod názvem Slzy věcí.

„Pozoroval jsem život v okamžiku,/ kdy noc ještě drží/ a pak už/ přechází v rozbřesk.“ Tak píše první verše své básně Pozdě v noci nadaný básník Josef Suchý (1923–2013). Báseň je obsažena v jeho básnické prvotině, ve sbírce Žernov, která vyšla v roce 1948, těsně po autorově absolutoriu oboru čeština a filozofie na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Jenže také těsně před tím, než byl Josef Suchý zatčen a odsouzen na tři roky těžkého žaláře za protistátní činnost.

„Čas od času hledáme východ./ Čas od času tlučeme na dveře,/ zkoušíme pevnost zledovatělých stěn./ Je to marné./ Všechny východy jsou zavřeny./ Všechny dveře jsou uzamčeny.“ Jak pochopitelné jsou verše, které psal vojín, příslušník pomocných technických praporů, který absolvoval základní vojenskou službu v armádě státu, který si před nedávnem dobrovolně zvolil cestu k totalitnímu zřízení a do jehož vězení se dostal proto, že údajně komusi pomáhal k nezákonnému překročení státní hranice. Teprve v roce 1968 se Suchý mohl vrátit k intelektuální práci, neboť po třinácti letech v soustružnické dílně závodu na výrobu kuličkových ložisek získal na přímluvu básníka Jana Skácela místo v redakci brněnského nakladatelství Blok.

Bez poezie by na tom byl podstatně hůř

V té době také vyšla sbírka Jitřenka v uchu jehly, v podstatě básníkova oficiální prvotina, protože ta, která byla vydána v roce 1948, byla krátce na to konfiskována a skončila ve stoupě.

Slzy věcí (ukázka):
Tváří v tvář pozdnímu červánku
neklidným ptákem,
co s větve na větev poposedá,
je duše.
Anebo v pomlkách
to křišťálové
klove a naráží v kopuli ze skla –
O pláči,
který se ozývá ve čtvrtém rozměru,
svědčí tu slzy věcí – – –

„Poezie byla pro něj jakýmsi substrátem života,“ říká literární historik Jaroslav Med, který do výboru Slzy věcí básně vybral, uspořádal a knihu vybavil Doslovem. „On by bez poezie na tom byl podstatně hůř. Poezie byla protiváha jeho tristního života, který se změnil až na konci šedesátých let co do možností zaměstnání.“ Záchovným momentem bylo ovšem také harmonické a šťastné, téměř šedesátileté manželství s Eliškou Klusákovou. „Nad hudbu královského nástroje/ vrznutí branky/ před zápražím doma.“

„Já jsem se v té sbírce snažil upozornit na Suchého jako na básníka jistých existenciálních poloh,“ pokračuje Jaroslav Med, „on byl vedle toho také básníkem, řekněme, rodinné idyly, protože jeho manželství s Eliškou bylo velice krásné, ale myslím si, že daleko větší vliv a daleko větší význam pro jeho básnickou tvorbu měl ten existenciální prožitek, který u něj byl zesílený pobytem ve vězení a takovou stálou životní nejistotou.“

Autoři:Milena M. Marešová, Karel Kratochvíl