Sledujte seriál o stavu českých kulturních periodik. Tištěné časopisy o divadle
V České republice existuje celá řada divadelních časopisů, zpravodajů a bulletinů, které vznikaly a zanikaly, nebo dlouhá léta přežívaly až do dneška. Některé dokonce vychází jako festivalové zpravodaje, jiné zase vydávají kamenná divadla pro své diváky.
Nelze zapomínat ani na odborné časopisy a revue, které vychází na akademické půdě, jako třeba brněnská Theatralia, nebo Divadelní revue, kterou redakčně připravuje Kabinet pro studium divadla. Jak v tomto prostoru fungují nezávislá periodika, která se věnují divadelní publicistice a kritice?
Mezi nejstarší divadelní časopisy, které v současné době v České republice stále vychází, patří Loutkář. Časopis je kontinuálně, s různými obměnami v titulu, publikován od roku 1912 a je určen profesionálním loutkářům, pedagogům, ale také amatérům, kteří se zajímají o loutkové divadlo. Posledních 15 let byla šéfredaktorkou Loutkáře Nina Malíková: „Nejdřív byla představa jakéhosi zvědečtění, ale faktem zůstává, že hlavními čtenáři i odběrateli časopisu jsou amatéři, které samozřejmě příliš nebavily teoretické studie, ale víc potřebovali návody.“
Časopis měl řadu předplatitelů i na Slovensku. Z asi 1000 kusů se náklad snížil na současných 500. Loutkář vychází šestkrát ročně a jeho vydávání podporuje ze svého grantového systému Ministerstvo kultury České republiky. Na roky 2016 a 2017 získal časopis finanční podporu v hodnotě 600 tisíc korun.
Grantový systém ministerstva kultury podporuje i vydávání časopisu Svět a divadlo, který na české divadelně-publicistické scéně figuruje od roku 1990. Kromě analytických textů o divadle publikuje původní nebo přeložené divadelní hry a současně se zabývá i tématy estetického, politického nebo filozofického rázu, popisuje časopis Svět a divadlo jeho zakladatel a současný šéfredaktor Karel Král: „Prosazujeme tezi prof. Lukeše, která na první pohled vypadá paradoxně – totiž, aby lidé psali, co vidí, ne co si myslí, a také, aby v napsaném byla alespoň jedna původní myšlenka.“
Časopis Svět a divadlo je podobně jako Loutkář závislý na grantu z ministerstva kultury. Na roky 2016 a 2017 získal časopis roční podporu 2 100 000 korun, přičemž náklad časopisu je 800 výtisků.
O něco vyšší náklad mají Divadelní noviny, zhruba 1000 výtisků, což téměř odpovídá i počtu předplatitelů. Divadelní noviny se profilují jako kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky. Jako nekomerční periodikum vznikly v roce 1992 v přímé návaznosti na časopis Scéna věnovaný divadlu i filmu. V Divadelních novinách se objevují recenze na české divadelní premiéry, rozhovory, reportáže i informace o aktuálním dění v zahraničí. Současným šéfredaktorem je Josef Herman: „Chceme vytvářet noviny, které budou psát zábavným způsobem o divadle a zároveň budou naprosto špičkově a profesionálně teatrologické, tedy odborné v pravém slova smyslu, nebudou si na to jenom hrát.“
Divadelní noviny fungovaly díky jednoletým grantům ministerstva kultury. Letos získaly grant dvouletý. V roce 2016 a 2017 obdrží finanční podporu ve výši 1 850 000 korun.
S půl milionem korun musí v letošním roce vystačit časopis Taneční zóna, jediné na tanec orientované tištěné periodikum v Čechách, které vychází od roku 1997. Jeho dlouholetou šéfredaktorkou byla publicistka Jana Návratová, kterou v loňském roce vystřídal Vladimír Hulec. Taneční zóně se ale letos podařilo získat grant i od pražského magistrátu ve výši 140 tisíc na rok 2015, a to na podporu provozování online portálu Taneční zóny.“
Jaké dotace dostala česká divadla a kolika penězi ministerstvo podpořilo které festivaly? Tyto otázky v českém kulturním prostředí zaznívají pravidelně. S bedlivě sledovanými výsledky grantových řízení obvykle přichází série spokojených i nespokojených reakcí. Jak se v Česku daří těm, kteří přemýšlejí a píší o výtvarném umění, se ale probírá méně. Debaty o zdejších uměleckých periodikách se rozvíří jen čas od času.
Další díl seriálu o kulturních časopisech ukázal, jak odlišná literární periodika v českém prostředí vycházejí a jaké podmínky pro tvorbu mají jejich šéfredaktoři. Vedle sebe zde stojí odborné periodikum bez grantové podpory, internetový časopis a jeden z nejčtenějších titulů.
