Sledujte seriál o stavu českých kulturních periodik. Časopisy o divadle on-line

03478747.jpeg

Které on-line časopisy se v České republice věnují problematice divadel, dramatického umění a tance? Jak jsou financovány a které osobnosti tvoří jejich „tvář“?

Specializované internetové magazíny zaměřené výhradně na divadlo vznikaly přibližně v posledních deseti letech. V menším měřítku se jedná o samostatné nezávislé internetové časopisy, jindy jsou to digitální verze tištěných divadelních nebo tanečních periodik. Pokud ale na internetu vychází on-line podoba tištěného časopisu, kladou si šéfredaktoři otázku, co by mělo být jejím obsahem.

Problematikou online publikování o divadle se dlouhodobě zabývá divadelní kritik a publicista Vladimír Mikulka, který stál v roce 2010 u zrodu internetové verze Divadelních novin: „Co všechno se bude dávat na internet zadarmo – tato strategie se měnila, zkoušeli jsme přístup přes heslo i několik volně přístupných článků jako ´lapač´, ale mám pocit, že dodnes ani na této ani na vyšších úrovních nevymyslel tzv. chytrý systém. Jakmile by se za obsah mělo začít platit, tak to lidé přestanou číst.“

On-line časopisy se snaží pozornost čtenářů stimulovat, a pokud existuje i tištěná verze, tak upozorňovat na papírovou podobu daného časopisu. On-line divadelní časopisy mají na rozdíl od tištěných tu výhodu, že mohou denně aktualizovat obsah. Takto o on-line prostoru přemýšlí i Vladimír Mikulka. V roce 2012 založil blog nazvaný Nadivadlo psaný profesionálními publicisty. Psát pro Nadivadlo je dobrovolná aktivita a žádný z autorů není nijak finančně odměňován, ani jako publikační platforma není ministerstvem kultury nijak podporován.

Naopak symbolický honorář dostávají autoři článků zveřejněných v on-line verzi Divadelních novin. Tu má v současné době na starosti Vladimír Hulec, který by chtěl dosáhnout toho, aby se tištěná a on-line verze Divadelních novin částečně překrývaly: „Někdy rozhovor v původní délce dáváme na internetové noviny, případně jenom ty části, které vypadly. Většinou se obsahy tištěného a internetového nepřekrývají a dokonce autoři si přejí, aby ty kritiky, které jsou publikované na internetu, už nevycházely v tištěné verzi.“

Pražský magistrát podporuje vydávání on-line časopisu Tanečníaktuality.cz, který se zaměřuje především na tanec, ale objevují se v něm i články věnované pohybovému divadlu a novému cirkusu. Tanečníaktuality.cz nemají svůj tištěný protějšek. Vznikly v roce 2006 z iniciativy studentek Taneční vědy na HAMU - Lucie Hayashi, a Zuzany Smugalové. On-line časopis v současné době funguje díky tříletému grantu od hlavního města Prahy ve výši 420 tisíc korun a také díky podpoře z Ministerstva kultury, od kterého na rok 2015 získal 335 tisíc korun. Jelikož absenci tištěné verze vnímala redakce jako určitý handicap, začala vydávat ročenku, tedy tištěný výběr toho nejzajímavějšího, co se za rok v Tanečníchaktualitách.cz urodilo. Ročenka má náklad 300 kusů. Lucie Hayashi o fungování webu říká: „Autory jsme platili hned od začátku, jakmile jsme získali nějaký grant. Větší problém byl v únavě starší generace z věčných dohadů a neochotou psát.“

03478756.jpeg

Českým tanečním on-line časopisem, který naopak má svůj tištěný protějšek, je Taneční zóna. Online podobu Taneční zóny vedla dříve Jana Návratová. Nedávno tuto funkci převzal Martin Macháček, který se publikováním na internetu zabývá dlouhodobě, a tudíž razí názor, že na webu lze publikovat stejně tak kvalitně, jako v tištěném periodiku: „Mám rád živě psaní, které má odborný vhled i jistý popis s živou interpretací – v tom se neliší od tištěných.“

Kromě blogu Nadivadlo, on-line časopisu Tanenčíaktuality.cz a internetové podoby Divadelních novin a Taneční zóny, na webu najdeme i další na divadlo a tanec orientované časopisy. K nim patří například studentské on-line časopisy, jako je Divá báze nebo Rozrazil Online. Zde mladí autoři publikují bez nároku na honorář, aby alespoň získali určitou novinářskou praxi. Systém financování on-line divadelních a tanečních časopisů není v rámci kulturního grantového systému zatím nijak pevně stanoven. Jejich redaktoři proto logicky přemýšlí o tom, zda obsah čtenářům stále zpřístupňovat zadarmo, nebo ho zpoplatnit. Otázka, jaká je budoucnost on-line divadelních a tanečních periodik zůstává nezodpovězena.

Nelze zapomínat ani na odborné časopisy a revue, které vychází na akademické půdě, jako třeba brněnská Theatralia, nebo Divadelní revue, kterou redakčně připravuje Kabinet pro studium divadla. Jak v tomto prostoru fungují nezávislá periodika, která se věnují divadelní publicistice a kritice?

Jaké dotace dostala česká divadla a kolika penězi ministerstvo podpořilo které festivaly? Tyto otázky v českém kulturním prostředí zaznívají pravidelně. S bedlivě sledovanými výsledky grantových řízení obvykle přichází série spokojených i nespokojených reakcí. Jak se v Česku daří těm, kteří přemýšlejí a píší o výtvarném umění, se ale probírá méně. Debaty o zdejších uměleckých periodikách se rozvíří jen čas od času.

Další díl seriálu o kulturních časopisech ukázal, jak odlišná literární periodika v českém prostředí vycházejí a jaké podmínky pro tvorbu mají jejich šéfredaktoři. Vedle sebe zde stojí odborné periodikum bez grantové podpory, internetový časopis a jeden z nejčtenějších titulů.